5. Prostřední Lhota A - Lečice (4:4)
Nechutný guláš, pane Kobík!
Děsný nervák ve Lhotě ● Remíza po roce a 25 zápasech ● Tři červené karty pro Galacticos ● Bazi spáchal „kravinku“ ● Pišta coby Dříč roku ● Z Průjezďáka je bubák ● Hrubesch málem postavil sám sebe
Remízu ze Lhoty lze považovat za tříbodový zisk, neslo se lečickou kabinou bezprostředně po dramatickém utkání v Prostřední Lhotě. Jak divoký však mělo průběh. Rozhodčí Kobík hochy od Kocáby zmasakroval třemi červenými kartami, domácím toleroval všechno možné. Lečice dvakrát vedla, čtvrtý gól dala v deseti lidech, v devíti pak vítězství málem ubránila. Co je zajímavé, Galacticos zaznamenali nerozhodný výsledek poprvé od 19. září 2010 a pětadvaceti zápasech, v Krásné Hoře zněl tehdy 4:4, naprosto stejně jako nyní. Negativní zajímavostí je rozhodně otázka, budeme-li mít dostatek hráčů pro následující zápas s Višňovou. Martin Kostečka, Kojenec, Arnošt sotva dostanou od disciplinárky podmínku.
PROSTŘEDNÍ LHOTA – LEČICE 4 : 4
Prostřední Lhota – „Ty pískáš jako zamlada!! Pořád stejně proti Lečici, ty se mstíš kvůli Pepíkovi Žďánskému za to, že tě kdysi sejmul při malém fotbalu!“ hulákal ve druhém poločase od lajny rozzuřený Láďa Kropil na rozhodčího Kobíka. Ne zrovna čerstvý Roman Hes-Kudrnáč ze sebe sypal jeden šťavnatý výraz za druhým, o nic lépe vypadající Vyhlídka zrovna tak. To už pan Kobík v Prostřední Lhotě domíchával kotel pořádně zkaženého, slizkého guláše a minutu před koncem vyloučením Arnoštovým dokonal karetní masakr hochů od Kocáby.
Domácí vstoupili do zápasu očekávaným náporem, kterému Lečice odolávala jen do 6. minuty. Lhota kopala roh, balon se prapodivným způsobem odrazil od Kozla za brankovou čáru a bylo jasné, že musíme honit výsledek. Trenér Hrubesch mínil překvapit soupeře rychlým střídáním, oblékl si dres s číslem 16, avšak když zjistil, že na nohou nemá kopačky, nýbrž turistickou obuv, co nosí při pochodech Knihovna – Porostliny, svůj vlastní nástup na hřiště zrušil…
Baziho show
Přišla jiná rychlá odpověď. A ne ledajaká. Jiří Křivonoska-Bazi v rohu soupeřova velkého čtverce číhal na gólmana jako kočka na neopatrnou sýkorku. Kořisti se dočkal, mrštným skokem vyšťoural míč z jeho rukou a bokem k bráně to nakopl vysoko do vzduchu. Přesně tak v noci z posedu u Nových Dvorů střílí Baziho otec František, nemíří-li právě na opozdilé cyklisty. Balon dopadl na zem, znovu se odrazil a přistál v síti. Neskutečný počin! „Podobných kravinek jsem během své kariéry dokázal víc, ovšem tahle byla jednou z těch nej,“ pochlubil se Bazi v Knihovně.
Zblblá Lhota záhy dostala druhou facku. Vpřed se vyhrnul K. Jaruška, geniální přihrávkou našel našlápnutého Baziho. Ten si z nebohého gólmana opět udělal trhací kalendář. Zase vražedný skok, klička, naražení míče o nešťastníka v rukavicích, Galacticos otáčejí skóre! Takového dravého dribléra Lečice neměla ve svých řadách čtvrt století. Asistující Kuba Jaruška si svou akci právem pochválil. „Já už na půlce hřiště věděl, kam to Bazimu pošlu, celou dobu jsem ho viděl, dát mu to do ulice nebyl problém,“ libovalo si nejhodnější dítě Jarušky Dleskové-Týfové-Krhounkové-Váňové-Kaká.
Lukašenko začíná hořet
I potřetí zkoušel Bazi na strážce lhotské brány kulišárnu, tentokrát však při domácích stáli všichni svatí. Vzápětí přišel smutný moment. Zmíněný lečický hrdina se chystal vyrazit za dlouhým pasem, vtom se však skácel na trávník. Kulhání bylo patrné, noha přestala sloužit. A fungovat přestal i střed naší obrany. Lukašenko Kostečka se nesmyslně pustil do kličkování ve vlastní šestnáctce, nejspíš byl faulován, na což sudí nedbal. První soupeřův střelec si na Kozla nepřišel, druhý už míč do brány uklidil. Naprosto zbytečný gól. A Lukašenko se chystal v chybování pokračovat. Bazi musel střídat, na plac šel nažhavený Pišta, v příštích minutách jedna z velkých postav zápasu.
Ještě se rýsovaly možnosti, že vedení opět strhneme na svou stranu. Kopaly se standardky a zahrával je samozřejmě Josef Smetana-Průjezďák. Z dobrých 35 metrů je šance na vražednou trefu pochopitelně nižší a Pepa to také zjistil. Den po utkání si na Požárech prohlížel fotografie lečických fotbalistů tříletý synovec Čertíka, prstem ukazoval na Průjezďáka. „Bubák, bubák!“ žvatlal vyděšeně. Tohle si snad jedna z největších hvězd od Kocáby nezasloužila…
Pan Kobík spouští peklo
Druhá půle rovněž začala lhotským tlakem. Velké brankářské umění musel ukazovat Kozel, jenž likvidoval jednu těžkou střelu za druhou. Velký zkrat zato předvedl Martin Kostečka. Nelíbilo se mu, že byl faulován, do protihráče kopl a strčil. Pan Kobík mu ukázal druhou žlutou kartu a s červenou pak vůbec neotálel. Nechvalně známý arbitr z Dalekých Dušníků sice chvíli předtím Lečici odpustil penaltu, spíše však jen kompenzoval předchozí neodpískaný šlapák domácího útočníka. Po zbytek utkání už Lečici pouze trestal, zatímco jejímu sokovi povoloval docela všechno.
Po hodině hry Prostřední Lhota poprvé ze své přesilovky těžila a šla do vedení. Míč nám poskakoval vedle tyče po brankové čáře, domácí Haniš podivně proklouzl kolem Kozla, zřejmě i neférově si počínal, takže došel až do brány. Kozel Spytihněv i Průjezďák těžce vypěnili a nasranost Kobíkovu tím jen umocnili.
Úřadují Okapník a Pišta
Za pět minut je znovu srovnáno, Průjezďákův roh zasahuje do hlavy elitního lečického kanonýra a Jan Hořák-Okapník, jehož při běhu ještě viditelně limitovaly trable s třísly, jásá. Přichází radostná i tragická minuta sedmdesátá sedmá. Po pravé straně uniká Kojenec, posílá smrtící centr před bránu, tam se zjevuje Pišta Hovanec a nekompromisně párá síť: Lečice vede 4:3! Euforií zmítaný střelec běží juchat přes celé hřiště až ke Kozlovi. František Dědina-Kojenec, při gólové přihrávce faulovaný a poté ležící, vstává a běží jásat také. To pan Kobík bere za nesportovní chování a chudák Kojenec si prohlíží druhou žlutou, a jak jinak, hned červenou kartu. „Tady jsme to zvorali všichni. Franťák měl pořád ležet, hekat a naříkat, my ho obklopit, Kobíka a Lhotské zdržovat,“ poznamenal k tomu Libor Váňa.
Čtyři minuty a stal by se zázrak
Zůstáváme v devíti, Lhota se bojí blamáže a zle dotírá na Kozla. Ten vytahuje z rukávů směs nejbravurnějších brankářských zákroků. Lečičtí hrdinové si sahají na dno sil, každý jezdí po zadku, vrhá se proti míčům, vyniká v tom především nezničitelný Pišta, opravdový Dříč roku. K zázraku je opravdu blizoučko. Pouhé čtyři minuty před koncem však znovu zazmatkuje Lukáš Kostečka a soupeř přece jen vyrovnává na čtyři čtyři.
Pozor, horor zdaleka nekončí. Jakub Hořák-Arnošt, už se žlutou kartou na hrbu, u lajny padá po souboji s jedním vazounem, rychle vstává a mrští s ním o zem. Ví, co přijde, odchází rovnou do šatny. Pan Kobík mává červenou kartou už do zavřených dveří.
Obáváme se, že zlý rozhodčí má připraveno další zvěrstvo. Co třeba penalta proti Lečici v nastaveném čase? Libuna ho ukecal. „Už nenechte hrát přes čas. Prosím, pískejte konec, ať je to remíza.“ Stalo se. Matějka, Pepa Hrbek ani Hrubesch do Kobíkova pekelného kotle už nemuseli.
Karetní maniak pak dlouho seděl ve své kabině, psal a psal, zápisový formulář mu na to možná nestačil. Příbramská disciplinárka si v týdnu mákne. (msč)
Branky: 32. a 60. Haniš, 6. Moravec, 86. Slezák – 11. a 15. Křivonoska, 65. Jan Hořák, 77. Hovanec. Rozhodčí: Kobík (Daleké Dušníky) 5. Vrchní komisař: Josef Smetana st. (Krámy) 8. ŽK: M. Kostečka, P. Svoboda, Fr. Dědina, Josef Smetana ml., Jakub Hořák. ČK: 56. M. Kostečka, 78. Fr. Dědina, 89. Jakub Hořák. Diváci: 89. Poločas: 2:2. Hráno 24.9. 2011.
Lečice: P. Svoboda 9,5 – Váňa 8, L. Kostečka 6, M. Kostečka 7, Houska 7 – Křivonoska 9 (33. Hovanec 8,5), Josef Smetana ml. 8,5, K. Jaruška 8, Fr. Dědina 8, Jakub Hořák 8,5 – Jan Hořák 7,5. Trenér Jiří Hrbek-Hrubesch 8. Vedoucí mužstva Eliška Opičková 9.
Lavička: Dvořák, Josef Hrbek, Jiří Hrbek. Chyběli: Víšek, Sobotka (zranění), Messi (zaměstnání), Prášil (rodinná oslava), M. Rákosník st., Kilián (?).
Hráč utkání: Petr Svoboda-Kozel
Střelci Lečice: 3 – K. Jaruška, Jakub Hořák, 2 – Jan Hořák, Křivonoska, 1 – Fr. Dědina, Hovanec, L. Kostečka, M. Rákosník st., Sobotka.
Neprůstřelnost brankáře: P. Svoboda – 178 minut (do dalšího zápasu jde se 1 minutou), Jan Hořák - 159 minut (do dalšího zápasu jde s 5 minutami).
Magické číslo: 198 – Libuna, 196 – Čertík, 193 – Matějka.
Průseráři Martin Kostečka, Kojenec a Arnošt se hájili
Já ho jen trochu kopl…
Knihovna – Hučelo to tam pěkně. Kvůli emocím bylo v krámské Knihovně téměř nedýchatelno. Trojice vyloučených z Prostřední Lhoty zcela určitě od Disciplinární komise OFS Příbram chytí minimálně jednozápasový distanc. Jak poskládat tým proti Višňové? To byla hlavní témata vzrušených debat.
Martin Kostečka upíjel z hrnku čaj, vrhal kolem sebe zlostné pohledy. „Nic hrozného jsem neudělal, já ho jen trochu kopl. Předtím jsem od něj dostal loket. Fakt jsem netušil, že z toho pak bude červená karta,“ ospravedlňoval se lečický dlouhán. On toho Martin spáchal víc. Po zápase si na něj stěžoval vnuk pana Josefa Drobílka, 85letého nestora všech fotbalistů na okresu.. „Asi v desáté minutě se ke mně ten váš vysokej kluk rozeběhl a nakopl mě do prdele. Úplně bezdůvodně,“ kroutil hlavou fotbalista Prostřední Lhoty. „Jo, udělal jsem to. Ale když do tebe napřed dvakrát kopne on…,“ meditoval starší z bratrů Kostečků a nestál přitom ani o uklidňujícího panáka.
Kojenec připouštěl, že se měl v inkriminovaném momentu odplazit za čáru, ale radost je prostě radost. „Zvednul jsem se a běžel. On mi dal červenou. To je celé,“ pravil suše.
Arnošt měl ze všeho srandu. „Že mám už žlutou kartu, o tom jsem věděl. Holt mi praskly nervy. Vždyť ten frajer mi předtím div neukopl nohu respektive hlavu,“ vylezlo z Arnoštových úst.
Pakliže si tyto komentáře dobře prostudujete a porovnáte s textem v referátu, dojde vám patrně toto: dvě ze tří vyloučení byla zbytečná. (msč)