5. Krásná Hora B - Velká lečice
Bod dobrý, ale drbání hlav
Hoři-Ferda: hattrick byl nakonec málo! - Bujarý Arnošt brzy střídal - Moc spěchající sudí Švidkov - Kojenec si při střelbě div nevykloubil koleno - Fyzioterapeutka na lečické lavičce
Jestli je pan Švidkov podobně rychlý i v intimním životě, pak má tento rozhodčí jen málo potomků, nebo snad žádného. Druhý poločas zkrátil o pět minut! Nejspíš mu nehrála do karet větší fotbalovost hochů od Kocáby, daroval tedy v Krásné Hoře oběma týmům po bodu, aby se vlk nažral, koza zůstala celá a on sám byl z obliga. Proto na branky bohatou remízu nebereme. Avšak, nebuďme zase neskromní, vždyť se dvakrát prohrávalo o dva góly. Škoda, že tohle všechno neviděl Václav Rákosník-Vyhlídka, při svých ranních rejdech v Šerák Areně, Buši a na Požárech se silně nachladil a konzumoval raději doma a vleže…
KRÁSNÁ HORA B – LEČICE 4 : 4
Krásná Hora – Počítalo se s vítězstvím. Aby ne, když soupeř pocházel z ocasní části tabulky, my byli až na Tomáše Víška (děravá obuv mu zkomplikovala léčbu choulostivých třísel, zůstal na lavičce) kompletní, tedy i s Martinem Dolejším, ten ovšem jen pár hodin před zápasem vylezl ze svého Messibusu. Napřed to vypadalo na propadák, nato přece jen na tříbodový vývar, aby to nakonec dopadlo divokou remízou. Proto drbání hlav a nálada v krámské Knihovně všelijaká…
Nástup do utkání byl hodně blbý. Za sedmnáct minut už se ztrácelo o dva góly. Domácím k tomu pomohla i klika, hráč centrující na první branku si na čáře sebral balon odražený od rohového praporku. Druhou trefu Krásnohorských má na triku nerozhodný Arnošt Hořák, jenž měl poblíž vlastního vápna odkopnout míč a nenechat úřadovat přihrávajícího frajera.
Teprve poté začala Lečice něco hrát. Martin Kostečka vybojoval balon, prodloužil na Messiho, ten uvolnil Jana Hořáka a on náš Ferda kuliferda se už naučil nájezdy na brankáře proměňovat, žádní psychiatři již nejsou zapotřebí! Bohužel, nesmělo se hned z protiútoku opět inkasovat, tady proti hlavičce zaváhal strnulý a nevyběhnuvší Pepa Hrbek. „Snídaně byla dnes slabá,“ strašil Pepa už před zápasem. „Ta svá kila přece musí využít!“ bědoval při zpáteční cestě trenér Hrubesch.
Poločas neveselý, jen Václav Dvořák-Matějka (jako obvykle si nevzal výstroj) kmital dolů nahoru s vějíři sklenic, poněvadž Jaruška Váňová-Dlesková chtěla vypadat nenápadně a nehodlala být přistižena při bílení kantýny. Poprvé s Lečicí vyjela na zápas paní Jiřina Víšková jakožto vyhlášená fyzioterapeutka. Zajímaly ji místní klobásy, fotbalem se ovšem rovněž bavila. V civilu v tu dobu už postával před lavičkou Jakub Hořák. Trenér ho musel z placu vymést. Arnošt rychle chytil žlutou kartu, propukla u něj nebezpečná „samonasírací“ nálada, koledoval si o vyloučení. Chystal se pak v týdnu kamsi do Hradce, kde ho snad bohulibá činnost cvrčka v hlavě zbavila.
Druhá půle se povedla mnohem lépe. Aby ne, když Galacticos skóre otočili! Standardku z pravé strany kopal Sobotka, třebaže nízko, zasáhl holou kouli Hořiho a snížili jsme. „On se musel vyholit. Má na hlavě kolečko, i kouty se mu dělají,“ podotkla v obecenstvu slečna Radka Hořiová-Ferdová. Že je ta žába ale všímavá… Vyrovnal stejný hráč. Předtím se v koutu prodral k míči Messi, centr se odrazil k Hořimu, který zvolil neobvykle dlouhou přípravu, aby to poté nacpal pod břevno. Vzápětí se už vedlo, spáchal to po Hořiho trestném kopu a sklepnutí Messiho Libor Váňa, lajdácky pohotovou placírkou k tyči. Tohle je pro lečického Daniho Alvese daleko jednodušší než noční startování motorky, pofoukávání odřených kolen a hledání tašky s nápisem USA…
Lečice se ocitla na koni, Krásná Hora se měla dobít a dorazit. Stačilo jen, kdyby se střelecky více dařilo Messimu (tři gólové asistence ale nejsou málo), rovněž František Dědina by mohl být obratnější. Napřahovat k voleji a sám sebe podkopnout… „Já si přitom skoro vykloubil koleno,“ nerad se chlubil populární Kojenec. Kristepane, co ho to tatínek Lanýž (při neúčasti Josefa Smetany staršího vrchní komisař utkání) na vlakovém nádraží v Nových Dvorech učí! Takhle protivník srovnal na čtyři čtyři a z hovna doslova upletl bič. Ještě jsme měli k výhře blíže, Messi vybídl Hořiho i ke čtvrtému přesnému zásahu, chlapec s „kolečkem“ na hlavě nemusel střílet hned, jen dva tři kroky ještě popojít a gólman by se nevyznamenal.
Oni sice také něco zkoušeli, leč fotbalová spravedlnost měla přát Hrubeschovu týmu. Rozhodčí Švidkov patrně přál celkům oběma. Odpískat konec v necelé 41. minutě, to snad řídil duel dorostenců či žáků, pan Škvára, šéf OFS Příbram, nechť koupí tomuto jinak zkušenému arbitrovi nové hodinky. Z toho potom vyplynulo zmíněné drbání lečických hlav. I kouč Hrubesch raději rychle prchl z Knihovny, na ranní pochod k Porostlinám si tentokrát netroufal. „Já se teď odvazuji jen každé dva týdny,“ omlouval se Trenér roku a nikdo mu to nejspíš neměl za zlé. (msč)
Branky: 27. a 73. Beneš, 7. Holan, 17. Hůla – 26., 53. a 57. Jan Hořák, 63. Váňa. Rozhodčí: Švidkov (Příbram) 7. ŽK: Jakub Hořák, M. Kostečka. Vrchní komisař: Petr Dědina-Lanýž. Diváci: 60. Poločas: 3:1. Hráno 19.9. 2010.
Lečice: Josef Hrbek 7 – Váňa 8, L. Kostečka 8, M. Kostečka 7,5, Houska 7 (46. P. Svoboda 7) – R. Sobotka 7, Fr. Dědina 7, Josef Smetana ml. 8, Jakub Hořák 6,5 (36. Hovanec 7,5) – Messi 7, Jan Hořák 8,5. Trenér Jiří Hrbek-Hrubesch 8.
Lavička: Víšek, Dvořák. Chyběli: Martin Rákosník st. (na hokeji), Pilecký (?), Srp (?).
Hráč utkání: Jan Hořák-Hoři
Střelci Lečic: 7 – Jan Hořák, 2 – Messi, Martin Rákosník st., Váňa, 1 – Jakub Hořák.
Neprůstřelnost brankáře: P. Svoboda - 105 minut (do dalšího zápasu jde s 76 minutami), Josef Hrbek - 19 minut (do dalšího zápasu jde se 17 minutami).
Kozel jel na jiný zápas?
Krásná Hora – Není Hora jako Hora. Ovšem, od čeho jsou rozpisy, jež by měl každý hráč znát nazpaměť! Pomýlení Kozlovo vypadalo komicky, mohlo nás ovšem pořádně rozhodit. Ani ne půl hodiny před začátkem zápasu prý ještě Petr Svoboda nebyl k vidění. „Snad si v Sedlčanech dává oblíbenou zmrzlinu,“ prohodil kdosi.
Nervózní trenér Hrubesch raději žhavil mobil a Kozla Spytihněva sháněl. „On mi říká, že je dávno na stadionu, zato ostatní ještě nepřijeli. Já na to, jak to? My jsme přece dávno tady. A Kozel: Co děláte v Krásné Hoře, zatímco já přešlapuji v Kosově Hoře?“ líčil s vytřeštěnýma očima Hrubesch průběh hovoru. Přestože mělo snad být všechno mystifikací a srandou, nám ostatním do smíchu nebylo. Věřme tedy, že kozy a kozlové nejsou vůbec hloupými zvířaty. (msč)