3. Velká Lečice - Petrovice B
Střihavka drží slovo
Kamil zazpíval Okapníkovi „Země vzdálená“ ● Lečice potřetí za sebou bodovala ● Domácí neporazitelnost trvá už dvanáct zápasů ● Kapitán odtlačil stopera okapem ● Kozlova smůla: poprvé v životě mohl chytit penaltu ● Slavnosti koláčů
Jak že to říkal Střihavka po minulém utkání v Boroticích? „Hoři mi bude koukat na záda až do konce sezony. Já mu vždycky o pár gólů uteču, pak ho nechám přiblížit a zase mu uteču.“ Slovo drží, to se musí nechat. Napřed nechal Okapníka vzájemné střelecké skóre dorovnat, nato mu o gól utekl a nakonec hned o dva. Třeba se teď v Počepicích lečický kapitán zase trefí a bude na špílmachru od Kocáby, jak zareaguje. Nyní Kamil Rada oprášil své geniální schopnosti při standardních situacích a obstaral výhru nad béčkem Petrovic. Proto Lečice i ve třetím podzimním mistráku bodovala, v tabulce zůstává neporažena, nálada na Štěkandě a okolí není tak úplně blbá.
LEČICE – PETROVICE B 3 : 1
Kocába Arena – Nějak se hochům od Kocáby pořád nevěří. Po senzační výhře v Boroticích jukal nad Velkou i Malou Lečicí bubák, jenž strašil, že posvícení skončilo a bude sháňka po toaletním papíru. Hrubeschova parta ještě pořád ještě není tak silná a sebevědomá, aby každého soupeře válcovala s prstem v nose. A když ještě proti petrovické rezervě chybí Messi, hráč, který před soupeřovou bránou dělá největší neplechu… Zato byl opět k dispozici Rambo, který jen s velkým brbláním přijal trenérův povel hrát posledního. Vedl si zde po rambovsku.
Největší lečickou zbraní byla ovšem ta kapitánova. Už ve 3. minutě šel Jan Hořák-Okapník do zdánlivě nerovného souboje proti třem bekům, jenomže ti všichni pojednou zůstali vyřazeni ze hry a Hoři se řítil sám na brankáře. Pouze jsme zírali, s jakým nebývalým přehledem pak překonal petrovického gólmana – 1:0. Muž nikoliv s číslem 55, nýbrž se šestnáctkou na zádech (muselo se nastoupit v rezervních sparťanských dresech) předtím přitiskl na protihráče okap s tajemným obsahem a ti potom popadali jako vosy zasažené biolitem… Ještě větší podíl na vedoucí brance si večer nárokoval Čahoun, jenž neustále připomínal svou finální přihrávku.
Inu, fotbalová pravidla povolují všechno možné… Po několika minutách si Okapník, namlsaný premiérovým přesným zásahem v sezoně a střelecky v tu dobu srovnaný se Střihavkou, nejspíš myslel, že svůj další nájezd na bránu zvládne bez dotyčné prazvláštní zbraně, ale tentokrát to byl on, kdo upadl. Zdálo se, že snad uvnitř vápna, ovšem na protesty se Lečice vykašlala, každý měl totiž jasno – až se to kopne, půjde se na půlku. Jistě že se šlo, Kamil Rada-Střihavka z trestňáku elegantně obstřelil zeď a zvýšil na 2:0.
Vést po dvaceti minutách směrem na „dolní“ branku o dva góly, to si říkalo o pohodu a další vylepšování skóre, leč nestalo se. Hochům od Kocáby se přestala dařit kombinace, středová řada stěží popadala dech, útok přestal existovat. Tohle u lečického mužstva již dávno známe, takže si fanoušci v předstihu přáli konec poločasu. Tím spíš, že hosté začali zlobit a na šichtu musela nastoupit defenziva. Vedla si zdatně, zvláště István Tokaji-Pišta byl na levém beku neprostupný, zrovna tak Rambo si na nezvyklém postu počínal suverénně.
Hrubesch se během přestávky rozhodl rovnou dvakrát střídat stylem „kus za kus“, ale obraz hry tím nezměnil. Obrana nadále fungovala dobře, avšak u dalších formací to bylo mdlé a chabé, dokonce i Střihavka nezvykle kazil. Bolek coby třetí náhradník na place vnesl do zálohy částečné oživení, jenže pořád to byly Petrovice, kdo měl balon častěji u končetin. Ještě že se neprosadil jejich obávaný kanonýr Jarda Sedlák senior, to by bylo zlé.
Koncovka zápasu se i tak změnila v nevídanou divočinu. V 84. minutě se v lečickém velkém čtverci poroučel soupeřův hráč k zemi, charismatický rozhodčí Dvořák odpískal penaltu. Matucha ji dal a snížil na 2:1, ovšem Kozel si na míč sáhl a málem byl poprvé v životě proti střele z bílé značky úspěšný. Smůla, že kozy a kozlové nejsou chlupatí jako perské kočky, taková srst by balon určitě nepropustila. Hosté samozřejmě spěchali s rychlým rozehráním a při vynášení míče ze sítě si počínali dosti neurvale.
Maggi v kostkách se dralo na světlo boží, vždyť lečická výhra byla v tu ránu ohrožena. Jaká klika, že jsme se ještě alespoň jednou dostali do nebezpečnějšího brejku. Trestný kop se zahrával od stráně, Kamil Rada-Střihavka při něm natolik zaskočil brankáře, že ten si míč v podstatě hodil za čáru – 3:1. V tom momentu se Jan Hořák ocitl na koncertu. Stadionem Kocába Arena zněla známá píseň kapely BSP „Země vzdálená“. Dříve narození fanoušci se otáčeli ke kabině rozhodčího, kde v dávných časech, ještě za éry legendárního lečického trenéra pana Romana Hese-Haťapky, fungoval předpotopní gramofon, ale odtud to nešlo. Střihavka byl tím interpretem a mělo to znamenat, že vedení v tabulce klubových střelců je pro kohosi skutečně zemí vzdálenou…
Aby se potom vydřené vítězství a dvanáctý zářez do kolonky domácí neporazitelnosti neslavilo. Kromě oblíbených buřtů na pivě se činili i lečičtí „pekaři“. Líbivé koláče možná nezdobily obligátní třešničky na dortu, pouze monogramy J.Z., M.S.Č., M.R. Jan Hořák coby výkonný předseda KKK byl prý po této informaci tolik potěšen, že má v úmyslu po příštím domácím zápase agilním členům předat diplomy. (msč)
Branky: 21. a 87. K. Rada, 3. Jan Hořák – 84. Matucha z pen. Rozhodčí: Jakub Dvořák (Nečín) 9. Bez ŽK. Vrchní komisař: Jiří Krása (Mníšek) 5. Hlavní pořadatel: Václav Rákosník (Krámy) 8. Kaká Arena: Jaruška Váňová-Kaká 9, Ilona Housková 9, Simona Housková 7. Diváci: 113 (vyprodáno). Poločas: 2:0. Hráno 6.9. 2014.
Lečice: P. Svoboda 8 – Váňa 7,5 (46. Houska 7,5), Rambousek 8, Srp 7,5, Tokaji 8,5 – M. Rákosník ml. 7,5 (58. Štěpán 7,5), K. Rada 7,5, Fr. Dědina 7,5, Jakub Hořák 7,5 – Zboženský ml. 7 (46. Josef Hrbek 7), Jan Hořák 7,5. Trenér Jiří Hrbek-Hrubesch 8. Vedoucí mužstva Jiřina B. Víšková 10.
Lavička: Toman. Chyběli: Messi, Fr. Holec ml. (zranění), Josef Smetana ml. (zaměstnání), L. Kostečka, T. Víšek (dovolená), Matoušek (?).
Hráč utkání: István Tokaji-Pišta
Střelci Lečice: 3 – K. Rada, 1 – Jakub Hořák, Jan Hořák, Messi.
Neprůstřelnost brankáře: P. Svoboda – 115 minut (do dalšího zápasu jde se 6 minutami).
Výrok dne
„Táto, ty neumíš chlastat!“ (Čahoun junior při pohledu na koláčujícího Čahouna seniora)
A co na to legenda: Miroslav Rákosník
Děda je od toho, aby vnuka rozmazloval
Kdo jiný by dokázal lečické výkony rozebrat výstižněji, nežli legendární trenér, který před 15 lety s hochy od Kocáby vykopal III. třídu. Domácí zápasy sleduje pan MIROSLAV RÁKOSNÍK se železnou pravidelností, a nejen proto, že v nynějším týmu kope jeho vnuk Martin. V hledišti nekonzumuje jako Jiří Krása, Ota Beran či pan Josef Rákosník z Křížova, bratr bývalého kouče. Ten Čertíka varoval, že polovina toho, co se dozví, nebude pravda. Pěkně si naběhl. „Bratra si cením, on fotbal zná. Ale je taky úplně blbej, nedá se poslouchat,“ uchechtl se pan Miroslav.
Překvapuje vás Lečice pravidelným sbíráním bodů a domácí neporazitelností?
Ze tří zápasů mít sedm bodů je určitě dobré. Ale… Někteří hráči by se z nebeských výšin měli hodně rychle vrátit dolů na trávník. Teď jsem viděl dva krásné góly, načež přišel výpadek. Lečice se pak dostala snad jen čtyřikrát před branku, ve druhé půli to nebyl fotbal, byla to „kopaná“ a měli jsme hodně štěstí, nedat po soupeřově snížení okamžitě třetí gól, podotýkám, také velmi krásný, ještě by se prohrálo. Jinak je mi líto, že se v celém mančaftu nenajde jediný hráč, který neztrestá likvidační zákrok na gólmana, a to i za cenu nějaké karty. Tohle platí v hokeji a musí i ve fotbalu. Gólman je před bránou pán, tým ho má bránit. Toho, co mu to udělal, měli zabalit do sítě vynést ho ven. Kozla obdivuji.
Zápasy v Kocába Areně sledujete pravidelně, máte slabost pro některé hráče?
Já, když trénoval Lečici, na konci každé sezony děkoval Zdeňku Houskovi, Liboru Váňovi, Petru Dědinovi za to, co všechno vydrželi, co pro tým udělali. Ty tréninkové galeje v přípravě, běhání po lese, nahoru Štěkandou. Tenkrát bylo Rohlíčkovi a Liborovi o iks let míň a ani teď jim elán nechybí, i když už těch sto metrů zaběhnou o pár vteřin pomaleji. Mimořádně obdivuji Pištu, co ten ve svém věku dokáže.
Všiml jste si u týmu nějakých slabin?
Myslím, že by mančaftu stačila jen levá strana hřiště, jde tudy většina útoků, i od praváků všechno lítá doleva. Na pravé straně mohou klidně trénovat útok hasiči, ať si ji pronajmou. Dále vidím velkou vzdálenost mezi obranou a útokem. Moc lidí chce útočit, nevracejí se.
Váš vnuk mimo hřiště připomíná neřízenou střelu, dokážete ho nějak usměrnit?
Neřízená střela už ke konci letu zpomaluje, brzy doletí k cíli. Pak budu mít pokoj, budu klidně spát. Já jsem s vnukem za poslední rok spokojený. Dělá školu, má zaměstnání. To ostatní… Kdyby žil někde jinde a ne v Lečici, tohle by se nedělo, žádní Čahounové a spol., ale ono jich je v týmu víc. Sere mne, že nezná míru. Nejsem jeho táta, abych mu dal pár facek. Otec má syna vychovávat, děda je od toho, aby vnuka rozmazloval. (msč)
Malý kvíz od Kocáby
Co si dává Josef Hrbek-Horváth každý den k snídani?
a) tři čtvrtě kila budapešťské pomazánky
b) tři čtvrtě kila müsli
c) tři čtvrtě kila ovesných vloček
d) tři čtvrtě kila sekané
Správné odpovědi zasílejte na klubové stránky nebo přímo Horváthovi na mobil. Řešení kvízu vyjde v příštím zpravodajství.
Správná odpověď z minulého zpravodajství: b) plive.