24. Lečice - Hřiměždice (5:0)
Pomsta sladká, odměna mazlavá
Hřiměždicím naloženo za divočinu z podzimu ● Famózní návrat Průjezďákův ● Lečický Španěl slavil hned dvakrát ● Bolkoviny se líbily ● Opět začali v deseti – to už je nenormální! ● I Libuna schopným vedoucím ● Hrubesch a Matějka s rekordním Magickým číslem?
Napráskali jim! Za Průjezďáka, za Okapníka, za Kozla, za Arnošta, kteří se na podzim v Hřiměždicích stali oběťmi tamních neurvalců a intrikánů, což později odnesl celý lečický tým. Právě proto se druhá nejvyšší výhra v sezoně náležitě slavila. Onou mazlavou odměnou byly potoky zelené a nikoli třeba bláto. I když, kdo ví. Možná se ještě provalí, jak se někteří špičkoví konzumenti dostávali z Kocába Areny domů… Hrubesch si každopádně vedl značně aktivně také na slavnosti v Nových Dvorech, kde jevil známky jisté melancholie, Matějka tam hůře srozumitelným jazykem přiznal 103 rumů a pokud se tato cifra vynásobí příslušným koeficientem, jest pravděpodobné, že předseda KRKOS převezme vedení v soutěži o Magické číslo a lečický trenér bude hned za ním.
LEČICE – HŘIMĚŽDICE 5 : 0
Kocába Arena – Než se začalo, spoluhráči v kabině nadšeně uvítali Průjezďáka, jenž si lečický dres navlékl po dlouhé sedmizápasové pauze. Letmá kontrola nosu nezaznamenala žádný tmavší odstín červeně, což bylo další pozitivní zjištění. Zcela opačně vyzněla skutečnost, že jsme doma už potřetí za sebou začínali v deseti lidech (Lukašenko naskočil do hry až v 25. minutě), a to už je nenormální. Ještě jedna zajímavost: funkci vedoucího mužstva tentokrát vykonával Velibor Váňa-Libuna a šlo mu to náramně. Zrovna tak jako Jarušce Kaká, ta má ovšem o něco úhlednější rukopis…
Hřiměždičtí na začátku ničím nepřekvapili, když nadávali na kvalitu lečického stadionu, sypali ze sebe nezdvořilosti a kvůli jednomu sporně odpískanému ofsajdu dokonce muži z lavičky vyběhli na hřiště. Jinak ovšem hosté na trávníku dominovali a v úvodu střetnutí zazdili dvě jasné šance. Jak bylo důležité, že se je podařilo brzy uzemnit, navíc v početním oslabení! Pohyblivý František Dědina-Kojenec si po Dušákově pasu vychytrale zaběhl za obranu a kupodivu nezamířil kamsi na Štěkandu, nýbrž chladnokrevně do sítě. Řev hostů byl zbytečný, Matějka v klasickém postavení mimo hru nestál.
Poté, co soupeřův fotbalista z malého vápna napálil břevno, se hoši od Kocáby nadechli ke snové devítiminutovce. Lehoučký centr Průjezďákův brankář podcenil, sklepl si míč před sebe a číhající Martin Rákosník junior za to nešťastníka ztrestal.
Nato se prosadil jiný nečekaný střelec. Navrátilec Pepa Smetana si před rozehráním standardky řekl o jiný balon, silným hlasem oznámil, že nacentruje na gól a taky že ano. Vyražený míč pohotově uklidil do sítě Václav Dušák. Španěla připomínající chlapík proti Hřiměždicím odkopal svůj nejlepší zápas za Lečici, řádil jako obávaný conquistador Francisco Pizarro při dobývání říše Inků.
Čtvrtá trefa byla výstavní. Trestný kop těsně před hranicí šestnáctky, to je lahůdka pro našeho specialistu. Josef Smetana-Průjezďák se podíval, kam až nastavilo hráčskou zeď rozměrné břicho Matějkovo, využil jeho sehnutí a posadil to nechytatelně k tyči. Matějka s gólem počítal dávno předtím, už před verdiktem sudího Marka hlásil: „Jdeme na půlku…“ Jaká to pomsta za podzimní křivdu v Hřiměždicích, kde se zrovna Pepa musel proplétat pod klandrem ve snaze chytit za flitr malinkého bouchače a pak za to schytal čtyřzápasový distanc.
Soupeřově lavičce došla slova, ta která jsme zaslechli, naznačovala jen obavu z dvojciferného debaklu. Slovy hlasitými a sprostými natolik, že je ani nelze citovat, naproti tomu hýřil hráč Kadeřábek, za což ho pan Marek nekompromisně vymetl z placu.
Poločasovou přestávku zpestřoval vrchní komisař utkání Vladislav Borovička-Tácíček, mezi vydatným konzumováním pobíhající s vínem v krabici. V Kaká Areně (kantýně) byl naštěstí dostatek jiného pitiva…
Po změně stran jsme útočili na „dolní“ bránu, ale další gól dlouho nepřicházel. Pohledný fotbal však Lečice rozhodně předváděla, místy dokonce exhibici. Zářil lehkonohý dravec Petr Břečka-Bolek, jehož výkon zcela uchvátil Hrubesche, skvěle si počínal i s nepřehlédnutelnou chutí hrající, technicky nadprůměrně vybavený Lukáš Kostečka. Hosté sice zápas nebalili, Pepu Hrbka několika bravurním zákrokům přiměli, ale krutému osudu neunikli. Střídající Jakub Hořák-Arnošt dostal míč od Lukašenka jako na podnosu a s přehledem si poradil. A to ještě nebyl uznán gól Bolkovi, přestože mu Lukašenko do ofsajdu v žádném případě nepřihrával.
Tolik radosti v lečické kabině letos ještě nebylo, zvláště když „Španěl“ Dušák kromě premiérové trefy slavil také narozeniny. Po předchozím fiasku v Krásné Hoře se s takovýmto zmrtvýchvstáním nepočítalo, to spíš s dalším průšvihem. Jak rádi jsme se mýlili. (msč)
Branky: 9. Fr. Dědina, 26. M. Rákosník ml., 29. Dušák, 35. Josef Smetana ml., 78. Jakub Hořák. Rozhodčí: Marek (Narysov) 9. Vrchní komisař: Vladislav Borovička-Tácíček (Davle) 5. ŽK: Dvořák, Houska. ČK: 43. Kadeřábek (Hřiměždice). Diváci: 74. Poločas: 4:0. Hráno 2.6. 2012.
Lečice: Josef Hrbek 8 – Toman 8, Josef Smetana ml. 9, P. Svoboda 8, Houska 8 – Břečka 9, Fr. Dědina 8,5, Dušák 9, L. Kostečka 9, M. Rákosník ml. 8,5 – Dvořák 7,5 (59. Jakub Hořák 8). Trenér Jiří Hrbek-Hrubesch 7. Vedoucí mužstva Velibor Váňa-Libuna 10.
Lavička: -. Chyběli: Havelka, Křivonoska, M. Kostečka, Tokaji, Víšek (zranění), Váňa (nemoc), Messi (zaměstnání), B. Pacák, T. Pacák (rozzlobení rodiče), K. Jaruška, Sobotka, M. Rákosník st., Srp, Kilián (?).
Hráč utkání: Petr Břečka-Bolek
Střelci Lečice: 6 – Fr. Dědina, 5 - Jakub Hořák, 4 - K. Jaruška, 3 – Jan Hořák, L. Kostečka, Josef Smetana ml., 2 – Kopeček, Křivonoska, Sobotka, Tokaji, Váňa, 1 – Dušák, Messi, Prášil, M. Rákosník st., M. Rákosník ml., P. Svoboda, T. Svoboda.
Neprůstřelnost brankáře: P. Svoboda – 178 minut (do dalšího zápasu jde s 9 minutami), Jan Hořák - 159 minut (do dalšího zápasu by šel s 5 minutami), Josef Hrbek 97 minut (do dalšího zápasu jde s 97 minutami), Břečka 6 minut (do dalšího zápasu jde se 79 minutami).