21. Borotice - Velká Lečice
Mizerný, ošklivý výlet
Nekompletní Lečice v Boroticích propadla ● Kozlovy parády zabránily debaklu ● Hrubesch o třech nohách ● Rákoska nyní koledoval jen u lajny ● Okapník už 766 minut bez gólu
Magical Mystery Tour – Kouzelný tajemný výlet – zněl v roce 1967 název slavného alba a filmu od Beatles. To Lečice podnikla do Borotic zájezd ani trochu kouzelný. Co do výsledku a herního projevu lze tenhle výlet označit spíše za mizerný a ošklivý. Jen chvílemi středová řada od Kocáby přehrávala tu soupeřovu, pokud se ovšem hraje bez útoku a pořádné střely na bránu, obrana je průchozí jako Matějkova kotelna, pak může Hrubesch jen bezmocně mávat francouzskou holí.
BOROTICE – LEČICE 3 : 0
Borotice – To zase bylo před zápasem počítání ztrát. Přestože se v týdnu mluvilo o účasti Lukašenka, Messiho a Průjezďáka II, v Boroticích nebyli. Rambo alias Průjezďák I sice ano, jenomže se zafačovaným prstem na ruce a dozvěděli jsme se, že s ním jde v pondělí na operaci. Hrubesch zase přijel s jednou dolní končetinou navíc. Šlo o francouzskou hůl, která pomáhala při chůzi se zraněným kotníkem. Nedošlo k trenérovu úrazu za podezřelých okolností? Nevíme. Hrubeschova vnučka dosvědčila, že děda spadl z lešení.
Proto byla sestava opět slátaná, znovu musel Okapník utkání odkopat na pozici stopera a v útoku povlával jen ne zrovna běhavý Čahoun junior. Na trávníku se to pak dlouho vyvíjelo jako o dva týdny dříve v Dublovicích. Těžce ostřelovaný Kozel v lečické bráně, domácí nám rychlými akcemi po křídlech rozebírali kraje obrany, vypouštěli nebezpečné centry. Spoustu šancí nato Borotice zahodily.
Lečice přitom nevyklízela střed pole, jak často říkává Hrubesch, s pohyblivými Rákoskou a Arnoštem, průbojným Kojencem a profesorem Střihavkou máme jednu z nejlepších záloh na okrese. Bitvu na půlce hřiště proto Borotičtí jasně prohrávali a bezgólový poločas se tedy mohl při troše štěstí ukopat.
To se však nepodařilo. Zatímco vrchní komisař Vyhlídka vedle laviček laškoval s místní sympatickou fotografkou, v 32. minutě přišel z levé strany další z nebezpečných borotických útoků, centr před branku naši stopeři nepobrali a Černého hlava dostala domácí do vedení.
O poločase se s mužstvem nedalo dělat zhola nic. Okysličit ofenzivu nebylo kým, navíc Habera, jediný použitelný náhradník, si podobně rafinovaně jako Matějka s sebou nevzal věci a kopačky si musel vypůjčit.
Druhá půle vypadala proto zase jalově. Zahrávali jsme sice pár nadějných standardek, stejně jako v prvním dějství je pečlivě rozehrával Střihavka, avšak hlavám Libuny, Jana Srpa či Rákosky ke kontaktu s balonem vždycky chyběl kousíček. Na druhé straně se soupeř zase zprvu dlouho ukopával, aby nakonec přidal dvě branky a zápas rozhodl. Gól na 3:0 byl smolný, míč nešťastně tečoval lečický kapitán. Mnohem větší pohromě zabránily Kozlovy parády.
A propos, Jan Hořák-Okapník, kdysi elitní střelec, čeká na trefu do černého už osm a půl utkání, přesně 766 minut. Naposledy skóroval loni v listopadu na půdě Staré Huti, kde zaznamenal hattrick. Matějka se těší, že mu tenhle půst vydrží aspoň dalších 113 minut, to by ale nikdo z nás nechtěl. Na Hořiho obhajobu je navíc třeba upozornit, že pokud je obětován do obrany, kanonýrské povinnosti má značně ztížené…
Čestný úspěch bychom si v Boroticích jistě zasloužili, leč chtělo to dostat se do nějaké šance. Kde by se vzala, ke konci zápasu už bojovali toliko Kojenec a Střihavka. Zcela odpadl Arnošt, pouze statoval Martin Rákosník junior, kterému vysadil kotník. Snažil se proto koledovat u lavičky, jenomže Velikonoce už jsou pryč a Rákoska obdržel jen trochu vody a kelenu.
Na krásném borotickém hřišti jsme propadli. Teď si nejspíš kdekdo myslí, že v příštím kole doma zameteme s outsiderem z Vysokého Chlumce. Rozhodně však nemluvme o lážu plážu. „Pozor, Chlumec umí kousat,“ varuje Lečici trenér Borotic. (msč)
Branky: 65. a 73. Havelka, 32. J. Černý. Rozhodčí: Miloš Krátký (Líchovy) 8. ŽK: Jakub Hořák. Vrchní komisař: Václav Rákosník (Krámy) 7,5. Domácí kantýna: 7. Diváci: 56. Poločas: 1:0. Hráno 10.5. 2014.
Lečice: P. Svoboda 8 – Váňa 6,5, Jan Hořák 7, Houska 6, Tokaji 5 – Srp 6,5 – M. Rákosník ml. 6,5, K. Rada 7, Fr. Dědina 7, Jakub Hořák 6,5 – Zboženský ml. 5 (66. Víšek - ). Trenér Jiří Hrbek-Hrubesch 8. Vedoucí mužstva Jiřina B. Víšková 9.
Lavička: - . Chyběli: Štěpán, Josef Smetana ml. (zranění), Rambousek (zranění, přítomen na stadionu), Messi (zákaz od manželky), Matoušek (zaměstnání), Josef Hrbek (mimo republiku), Toman, Fr. Holec ml. (škola), L. Kostečka, Dušák (?).
Hráč utkání: Petr Svoboda-Kozel
Střelci Lečice: 10 – Fr. Dědina, 9 – Jan Hořák, 8 – K. Rada, 3 – Jakub Hořák, Tokaji, 2 – Josef Smetana ml., 1 – Fr. Holec ml., Josef Hrbek, Messi, M. Rákosník st., M. Rákosník ml., Srp, Štěpán, Toman.
Neprůstřelnost brankáře: P. Svoboda – 256 minut (do dalšího zápasu jde se 17 minutami), Josef Hrbek – 108 minut (do dalšího zápasu jde s 45 minutami), Štěpán – 73 minut (do dalšího zápasu jde se 17 minutami).
A co na to: István Tokaji
Ildikó by na nás byla sprostá
Klobouk dolů. V třiapadesáti letech stále lítá po trávníku jako hravá kočka, jeho typické „a jdi, a jdi, do p..e“ se rozléhá široko daleko, až ho i spoluhráč Kamil Rada zklidňuje: „Pišto, neřvi.“ Jenže ISTVÁN TOKAJI-PIŠTA toho zpravidla nabojuje víc než ostatní, žádný míč pro něho není ztracený, umí i vystřelit a dát gól. Porážky tudíž přijímá s naštváním, tu borotickou ovšem strávil nezvykle klidně.
Jsi po porážce v Boroticích hodně rozčilený?
Ani ne. Ono se to dalo čekat. Už při zápase jsem věděl, že to bude špatné.
Kdyby byla přítomna Ildikó, co by tomu říkala ona?
Nadávala by, byla by sprostá. A to nejen na soupeře, ale i na nás. Nějakého panáka by si samozřejmě dala, tohle by si nenechala ujít.
Všimli jsme si, že jsi ve druhém poločase nehrál levého beka, ale spíš útočníka. Nikdo neslyšel, že by to byl Hrubeschův povel.
Napřed mi to poručil Arnošt, že prý už nemůže. Pišto, jdi, řval. Přesně jako to dělám já. Dvacet minut před koncem mi to nařídil i Kozel z branky. Já na něj, že trenér o tom neví. Správně jsme vpředu neměli lítat dva, na mém místě v obraně měl hrát Tomáš Víšek.
Proč se lečický tým nemůže alespoň dvakrát za sebou sejít kompletní?
To je strašidelná věc. Někdy je nás jedenáct, někdy zase sedmnáct. Někteří hráči na to serou, dávají přednost rodině, jiným akcím. Ostatní je nezajímá, je jim to jedno. (msč, ing. Irena)
Foto z FOTBALOVÉ ZÁBAVY
