20. Velká Lečice - Kamýk
„Ukliď ho!“ Lépe to ani nešlo
U Kocáby neuvěřitelné zvraty ● Střelec Kojenec už uniká sousedovi ● Arnošt skóroval po 18 zápasech ● Zklamaný pouze Matějka ● Pan Dýsl může pískat Premier League ● Dokonalá Bolek Arena u lavičky ● Melancholický Hrubesch chtěl jít ze hřiště pěšky ● Davelskému Kamýkovi nevyšel tip
Že prý dostaneme bůra. Tak to alespoň v pátek v davelské Pšenda Areně tvrdil populární fotbalista Jan Havel-Kamýk, dobrý známý Matějkův a Čertíkův, jehož srdce nepřestalo pro mateřský klub bít ani na jiných březích Vltavy. Chlapec se ovšem přepočítal, byť Lečice pro tento zápas skutečně nebyla favoritem. Hoši od Kocáby zprvu zářili, nato dlouhé minuty na trávníku nebyli vidět, aby pak to nejdůležitější za ně pět minut před koncem vlastním gólem udělal soupeřův hráč. Mohutné večerní slavení bylo pochopitelné. Ty nervy za to rozhodně stály.
LEČICE – KAMÝK 3 : 2
Kocába Arena – Fotbalový bůh v poslední dvacetiminutovce na Lečici předl jako dobře naložená kočka. Nedlouho poté, co Arnošt velmi vydařenou střelou vyrovnal na dva dva, nikým neatakovaný kamýcký zadák zvažoval, co udělá s míčem. „Ukliď ho!“ vybízeli spoluhráči. Mysleli tím samozřejmě odkop do pole, do autu, na roh. Onen nešťastník však zamířil do horního růžku vlastní brány a poblíž stojící Pišta jásal, jako kdyby skóroval sám.
Pomoc shůry tím však neskončila. Rozhodčí Dýsl nechal v zápase pokračovat ještě více než pět minut po uplynutí klasické hrací doby. Hosté nám ve snaze o vyrovnání zle zatápěli a v nastaveném čase po trestňáku zabušili na břevno. Zatímco si všichni Lečičtí odfukovali úlevou, Matějkovi se po tváři rozlil zoufalý výraz. Mohlo to být jeho milovaných 3:3 a to by předseda KRKOS slavil vydatněji než výhru…
Pan Dýsl později ve své kabině dlouhatánské prodloužení mače hájil argumentem, že v Anglii je to normální. Tak tedy vzhůru na Ostrovy, milý Radku, a třeba pak Chelsea doma porazí Norwich…
Ale co vše se ještě dělo předtím. Lečice na soupeře neskutečným způsobem vlétla. Na „horní“ bránu se dařila kombinace, útok stíhal útok, rodily se šance. Už ve 13. minutě nastala euforie. Srpova střela byla zblokována, balon se šikovně odrazil do míst, kam nabíhal František Dědina-Kojenec. Takovou chladnokrevnost a vyčuranost jsme snad u něj ještě neviděli. Brankář počítal s ranou ke vzdálenější tyči, kam také zaměřil svou pozornost, jenže Kojenec mu to dal k tyčce opačné – 1:0. Bývalý zlatovlasý andělíček jen potvrdil, v jaké je pohodě. Desátým gólem v sezoně se odpoutal od krámského souseda Okapníka, přiblížil se ke splnění slibu o králi lečických kanonýrů.
Zrovna Jan Hořák-Okapník mohl být zakrátko rovněž desetigólový. Vyhnul se ofsajdové pasti, postupoval od stráně sám na brankáře, jenomže trefil přesně jeho, dorážku zrovna tak.
Po půlhodině hry lečický tlak začal umdlévat a najednou se nedařilo vůbec nic. Musel se rozchytat Kozel, na dno sil sahat defenziva. Rambovi se to hraje, ví-li, že za druhého otce má nyní Čertíka, za tchána třeba už brzy bude mít Matějku, tatínka pohledné slečny Milušky. Spoustu práce při bránění nadělal také Arnošt.
Minuty, v nichž se nevedlo, zpestřil marod Petr Štěpán-Bolek. Jen co se o berlích došoural na lavičku, na žádost přítomných vytasil kapslovku kvalitního moravského destilátu. Lokli si samozřejmě Čertík, Matějka, ale i Rohlíček a dokonce také Hrubesch, jenž tímto položil základ k pozdější zdravé melancholii. Charismatický trenér pak hodlal jít ze hřiště na Porostliny pěšky a neujmout se ho manželé Rohlíčkovi, to by se jeho samaritán dozvěděl věcí. Nově založená Bolek Arena každopádně zastínila Kaká Arenu!
Sotva se rozjel druhý poločas, Lečice přišla nejen o vedení, ona pojednou prohrávala. Napřed kamýcký Horký načapal Kozla ranou k tyči. Kdekdo myslel, že míč nepředvídatelně poskočil, ale náš elitní gólman sebekriticky přiznal, že nikoliv. Vzápětí Lukašenko Kostečka svým typickým způsobem namísto odkopu z vápna chtěl hrát na krásu, o míč pochopitelně přišel a pohromu už nešlo odvrátit. První střelu ještě zastavila tyč, druhou už dával Tatoušek do prázdné – 1:2.
Co s tím? Na „dolní“ bránu se sice valil jeden útok za druhým, do vápna směřoval bezpočet nebezpečných centrů, avšak Kamýk má výborné stopery, gólmana zrovna tak. A dopředu také umí, že jsme neinkasovali potřetí, za to bylo třeba děkovat Kozlovi, jistěže i Rambovi, napravenému Lukašenkovi, dříči Janu Srpovi.
Jakub Hořák-Arnošt pořád nadával, že na něj nejde žádná přihrávka a že se tedy podél levé lajny štve zbytečně. V 73. minutě si ho balon našel někde na hranici šestnáctky. Když se připravoval k nápřahu, Čertík škarohlídsky pravil náhradníkovi Ferymu Holcovi: jenom ať nestřílí! Za dvě vteřiny míč přistál v šibenici – srovnáno 2:2!
Vše vyvrcholilo již zmíněným dárečkem hostujícího Procházky pět minut před koncem nekoncem (3:2), klikou v podobě Kozlova břevna a Matějkovým zklamáním. Co tomu asi potom v Davli říkal Jan Havel-Kamýk? Lečice každopádně už šestkrát po sobě u Kocáby neprohrála, pětkrát za sebou tu dokonce zvítězila, teď ji navíc pro zbytek sezony čeká dost příznivý los. Pakliže si to do konce soutěžního ročníku pokazíme, budeme za magory. (msč)
Branky: 13. Fr. Dědina, 73. Jakub Hořák, 85. vlastní Procházka – 47. Horký, 55. Tatoušek. Rozhodčí: Radek Dýsl (Petrovice) 7,5. Vrchní komisař: Lubomír Havránek (Sudovice) 7. ŽK: L. Kostečka, Rambousek, Jakub Hořák. Hlavní pořadatel: Václav Rákosník (Krámy) 7. Kaká Arena: Ilona Housková 8,5, Simona Housková 7,5, Jaruška Váňová-Kaká 8. Diváci: 103. Poločas: 1:0. Hráno 3.5. 2014.
Lečice: P. Svoboda 8,5 – Váňa 8,5, L. Kostečka 7,5, Rambousek 8,5, Srp 8,5 – M. Rákosník ml. 7,5, K. Rada 8, Fr. Dědina 8,5, Jakub Hořák 9 – Jan Hořák 7 (90. Zboženský ml. - ), Tokaji 8 (88. Fr. Holec ml. - ). Trenér Jiří Hrbek-Hrubesch 10. Vedoucí mužstva Patricie Kozlová 10.
Lavička: Houska, Dvořák. Chyběli: Štěpán (zranění, přítomen na stadionu), Josef Smetana ml. (zranění), Messi (zranění a zaměstnání), Matoušek (zaměstnání), Josef Hrbek (mimo republiku), Toman (škola), Víšek, Dušák (?).
Hráč utkání: Jakub Hořák-Arnošt
Střelci Lečice: 10 – Fr. Dědina, 9 – Jan Hořák, 8 – K. Rada, 3 – Jakub Hořák, Tokaji, 2 – Josef Smetana ml., 1 – Fr. Holec ml., Josef Hrbek, Messi, M. Rákosník st., M. Rákosník ml., Srp, Štěpán, Toman.
Neprůstřelnost brankáře: P. Svoboda – 256 minut (do dalšího zápasu jde s 35 minutami), Josef Hrbek – 108 minut (do dalšího zápasu jde s 45 minutami), Štěpán – 73 minut (do dalšího zápasu jde se 17 minutami).
Výroky dne
„Co je? Dneska mouchy nelítají!“ (Hrubesch po Kojencově úvodním gólu)
„Já vám to jednou spočítám a budete mi dávat demižon.“ (Bolek poté, co po něm byla vyžadována placka se slivovicí)
„Máš asi tělo metr od ruky, ty vemeno!“ (Rohlíček na fotbalistu Kamýku, jenž řval, že rukou nehrál)
„Po dvaceti minutách jsme byli jako píchlá duše.“ (Arnošt hodnotící zápas)
„V Anglii to dávají normálně, pět, šest minut.“ (rozhodčí Dýsl na dotaz, proč utkání ukončil až v 96. minutě)
A co na to: Jakub Hořák
Že už se nenechám vyloučit? To nejde slíbit
Zatím drží obdivuhodný osobní rekord. Vyloučen v zápase byl naposledy loňského 21. září v Mokrovratech, od té doby jen malá kytice žlutých karet. A to přece stojí za pochvalu, zvláště když JAKUB HOŘÁK-ARNOŠT podává na hřišti stále lepší výkony. Bodejť by si ho trenér Hrubesch nevybral za druhého syna… Tohle vše teď mladší bratr kapitána Okapníka korunoval parádním vyrovnávacím gólem proti Kamýku a vůbec hodnotnou hrou, jež mu vynesla ocenění Hráč utkání. A je také upřímný, neboť do budoucna „nevylučuje vyloučení“.
Od loňského 31. srpna a po osmnácti zápasech jsi konečně za Lečici skóroval. Proč to trvalo tak dlouho?
Já hraju hlavně pro kolektiv, proto mi to tam dlouho nespadlo jako teď v sobotu.
A proč se už sedm zápasů nemůže trefit tvůj bratr Okapník?
Myslím, že on až moc chce a tak mu to nejde. Má prostě smůlu, stačí, když by to tolik nechtěl. Nevidím v tom jinak žádnou zablokovanost, brácha je šikovný fotbalista. Jenže všichni po něm chtějí, aby dával góly a v tom je ta chyba.
Jde-li o chválu na tvou osobu, bratr nabádá k opatrnosti, a není sám. Jaký pro to může mít důvod?
Ono té chvály zase není tolik, všichni mě spíš kritizují. Když ta chvála přijde, osobně si jí užívám, protože jí je opravdu míň než kritiky.
Dokážeš slíbit, že se minimálně do konce sezony nenecháš vyloučit?
To slíbit nedokážu, jelikož mě při fotbalu dost věcí ovlivňuje. Třeba, jak se daří, jak zápas probíhá, co protihráči, rozhodčí. Tohle doopravdy nejde stoprocentně slíbit. (msč)