20. Dobříš C - Velká Lečice
Černý jestřáb sestřelen
Velká série neporazitelnosti skončila ● Lečice nepochopitelně vytuhlá ● Pan Schořovský s píšťalkou zklamal ● Štěstí se rozčílilo jako Babča, ale na Počepice zrovna tak ● Závěrečný vabank – i Kozel útočil ● Hrubesch u Královek přejel balón
Už to přišlo. Černý jestřáb od Kocáby byl po úctyhodných třinácti zápasech bez porážky sestřelen, jako známý americký vrtulník v somálském Mogadišu. Zrovna na Dobříši, která nepatří k elitě III. třídy, avšak Lečici si dokonale vychutnala. Mohli bychom být ubrečení a všechno svést na počepického Ivana Horníka a jeho prodlouženou ruku v kabině rozhodčího Schořovského. To bychom se ovšem dost zesměšnili. Katastrofální výkon na place, totální selhání několika opor, nechuť bojovat déle, než posledních pár minut, zde jsou hlavní důvody dobříšského fiaska. Pokud se ovšem štěstí na Lečici rozčílilo jako Babča ve Dvorech na Matějku, na Počepice zrovna tak, nechalo je doma prohrát s Knínem…
DOBŘÍŠ C – LEČICE 2 : 1
Dobříš – Bylo sympatické před utkáním slyšet odpověď domácích fotbalistů na Čertíkovu otázku „přejí-li postup více Počepicím, nebo Lečici“. Všichni unisono pravili, že Lečici. Pak se soustředili na vlastní výkon, s hochy od Kocáby zaslouženě zametli a sranda skončila.
Mohli jsme se jí ovšem dočkat v úvodu zápasu. Tehdy ještě Lečice dokázala na územní převahu Dobříše odpovídat docela zajímavými protiútoky. V 9. minutě rozjeli Okapník a Habera rychlou akci, na jejímž konci byl střílející Čahoun, naneštěstí jej vychytal gólman. Vzápětí hlavičkoval Okapník, avšak brankář byl opět pozorný.
Až do přestávky to bylo z lečické strany všechno. Hrubeschovi hoši se změnili v chodící mátohy. Kompaktní, velmi dobře kombinující domácí celek se ani nemusel příliš namáhat, aby soupeře přehrával. U lídra tabulky nefungovalo absolutně nic, jako by o to ani neměl zájem.
Hrozný byl pohled na mužstvo v modrém. Co se dělo s tradičními oporami? Kojenec: lemra schovávající se v obranném valu, nezapojoval se do tvoření hry, pokud se objevil náznak brejku, zlatolebý andělíček se vůbec nepokoušel naběhnout si na případný centr či přihrávku. Rákoska: což o to, trocha pohybu vidět byla, jenomže neefektivního. Nový vládce Magického čísla nedokázal chvilku udržet míč, cokoliv s ním udělat, samé bezhlavé pokusy o kličky do plných. Okapník: podivně dech popadající, pohybem šetřící, techniku nepoužívající, bojovnost pražádná. Do toho ještě rozevlátý a často chybující Habera.
Takže jsme se nemohli divit, že se poločas co do alespoň nerozhodného skóre nepodařil. Pět minut před jeho koncem Rukavičkářům vyšel jeden protiútok, zmatku před naší bránou využil domácí Palán a ne dvakrát povedenou ranou překonal Kozla – 1:0.
Přestávková pauza se odehrávala v klidu, v areálu se však objevil nezvaný vrchní komisař zápasu Josef Kobík a hned zamířil do kabin za rozhodčím Schořovským. Zřejmě se tam bavili o počasí, možná se navzájem chlubili dárky, co dostali o minulých Vánocích…
Nevypadalo to, že Lečice půjde hned zkraje druhého dějství tvrdě za vyrovnáním. Pořád stejný obrázek, čilí domácí, proti nim vytuhlí a líní hoši od Kocáby. V 55. minutě přišel moment, který zápas rozhodl. Centr do lečického vápna, závar a Kozel jdoucí si vleže pro balon. Nešlo ho hned schovat do rukavic, muž s vemenem po něm hrabal a hrabal, až mu přes ruce vychytrale přepadl Dobříšák. Penalta! Co všechno Kozel mečel směrem k soudci, bylo zajímavé, leč pan Schořovský zůstal neoblomný. Domácí Šibřina pokutový kop s jistotou proměnil – 2:0.
Ani tohle Lečici výrazněji neprobudilo, že se pak dostávala přece jen častěji k soupeřově šestnáctce, bylo spíše zásluhou oddechového času domácích. Poté, co po akci Rákoskově dopravil Čahoun míč do sítě, jsme ani moc neřvali a s mávaným ofsajdem se smířili. Když ovšem Rukavičkáři zahráli malou domů a jejich brankář před dotírajícím Okapníkem sebral balon do rukou, ke křiku už důvod byl. Pravidla jsou přece jasná, ne však pro soudce se zkušenostmi z krajského přeboru. Pan Schořovský, autoritativní muž, od něhož jsme bývali zvyklí na rovinu, vysloveně zklamal.
Sedm minut před závěrem řádné hrací doby se konečně probral Jan Hořák-Okapník, zaběhl si za obranu a propálil gólmana – 2:1. Že by ještě? Vybere si Lečice svůj díl kliky, jak je zvyklá po celou sezonu?
Nějakou dobu už se z naší brány vysouval až na půlku hřiště Kozel burcující k závěrečné ofenzivě. Dokonce i Kojenec začal podporovat útok, ožili Střihavka a Rákoska. Rozhodčí přidal šest minut, během nichž jsme obléhali dobříšskou bránu v deseti lidech, vzadu zůstával jen Čahoun. Kopaly se rohy, chodil na ně také Kozel, jenž zkoušel zasáhnout míč i předním kopytem. Poslední nadějí byl trestný kop, třebaže z dobrých 25 metrů, věřili jsme Střihavkovi. Míč však přizvedla zeď a skončil v náruči gólmanově.
Velkolepá série v tahu, následující noc (ne)prospaná v přesvědčení, že Počepice v neděli vyřídí béčko Ševců a přeberou nám první flek v tabulce. Kýho výra, Ledinští to projeli! „Pánbůh nás má rád,“ jásal potom rozjařený Libuna a nejen jemu je nyní jasné, že tým musí za týden ve Višňové ukázat jiný fotbal, jinak nejvyšší příčku skutečně opustíme.
Přemlouván bude Střihavka, třebaže se z pracovních důvodů předem omluvil, trenér prý na tom osobně zapracuje. Hrubeschovi možná zase nahraje štěstěna, po návratu z Dobříše totiž u Královek narazil na manžele Tkalounovy z Vratných lahví, co zrovna přistáli na Vandasovými kravami posranou louku u silnice a vyfouklý létající stroj jim normálně přejel… (msč)
Branky: 40. Palán, 55. Šibřina z pen. – 83. Jan Hořák. Rozhodčí: Jan Schořovský (Káciň) 5. ŽK: P. Svoboda, Jan Hořák. Vrchní komisař: Josef Kobík (Rybníky) – raději nehodnotit. Kantýna: 6,5. Diváci: 36. Poločas: 1:0. Hráno 2.5. 2015.
Lečice: P. Svoboda 8 – Váňa 5, Rambousek 6, Srp 5, Tokaji 6 – M. Rákosník ml. 4, K. Rada 5, Fr. Dědina 4, T. Víšek 4 (69. P. Dědina - ) – Jan Hořák 5, Zboženský ml. 5. Trenér Jiří Hrbek-Hrubesch 7. Vedoucí mužstva Miroslav Střeleček-Čertík 10.
Lavička: Houska, Josef Hrbek. Chyběli: Messi (zranění), Josef Smetana ml. (zaměstnání), Jakub Hořák (myslel, že se hraje v neděli), Štěpán (na MS v hokeji), Toman (rozhodčí v Praze), L. Kostečka, Fr. Holec ml., Prášil (?).
Hráč utkání: Petr Svoboda-Kozel
Střelci Lečice: 16 – Jan Hořák, 9 – K. Rada, 6 – Fr. Dědina, 3 – Jakub Hořák, L. Kostečka, 2 – Messi, Prášil, Váňa, 1 – Rambousek, Toman.
Neprůstřelnost brankáře: P. Svoboda – 229 minut (do dalšího zápasu jde s 35 minutami), Josef Hrbek – 19 minut (do dalšího zápasu jde s 71 minutami).
Výroky dne
„Jdi do prdelky, tak mi dej červenou!“ (rozzuřený Kozel na rozhodčího po odpískání penalty proti Lečici)
„Když jsme prohráli, tak jsme sestoupili?“ (nepochopitelná otázka Babíka)
„Rákoskovi dám Kristýnu, až bude on kopat za Spartu.“ (Hrubesch plánoval svatbu své vnučky)
A co na to: Petr Svoboda
Hrát dopředu dvacet minut je málo
Zase Lečici podržel, ale tentokrát to nestačilo. Protože hoši od Kocáby zápas na Dobříši odflákli, protože výsledek byl dopředu daný již o poločase, a to nikoli na hřišti, protože štěstěna na Hrubeschův tým už neměla nervy. Konsternovaný gólman PETR SVOBODA-KOZEL samozřejmě cítil obrovskou křivdu, štvala ho ovšem i nesourodost a chabé snažení celého mužstva. Domnívá se, že po zbytek jara se paradoxně bude hrát lépe. A nejspíš má pravdu.
Na Dobříši se nemuselo prohrát, domácí nepatří ke špičce III. třídy. Hodně tě to štve?
No, naštve každá prohra. Soupeř byl v první půli lepší, přesto jsme po prvních patnácti minutách mohli vést my. Nakonec jsme dostali první gól, chyba Tomáše Víška, faul na penaltu, rozhodčí nechal výhodu. Jejich hráč to sice trefil blbě, jenže balon skočil a já na to nedosáhl.
Byla penalta nařízena správně?
Vidím to jako svoji chybu. Chtěl jsem balon ztlumit, ale měl jsem ho raději vyrazit na roh. Takhle mi vypadl z ruky, natahoval jsem se po něm, ovšem s rukama na zemi. Jejich hráč to udělal vychcaně, naskočil, přeskočil, spadl. Rázem jsme prohrávali 2:0, ale hrát dopředu až posledních patnáct, dvacet minut z devadesáti, to je málo. I tak jsme mohli nakonec aspoň remizovat. Rozhodčí byl ovlivněn panem Kobíkem, taky rozhodčím. Ten seděl u pana Schořovského celý poločas v kabině. Potom přišla ta penalta, a když se pak proti Dobříši neodpíská malá domů chycená brankářem do ruky, je to jasné. Myslím, že po téhle porážce se bude hrát líp, nebudeme tolik svázaní tou dlouhou sérií.
Vyjel jsi po rozhodčím, uvědomil sis, že případná červená karta by Lečici po zbytek sezony odrovnala?
Byla to záležitost jediného momentu. Vidíš, že máš pravdu, cítíš křivdu a o takové věci nepřemýšlíš.
Prakticky celý mančaft zahrál hluboko pod své možnosti, a na jaře to nebylo poprvé. Co se s Lečicí děje?
Myslím, že hrajeme pořád stejně. Vysloveně chybí záloha, ta má spolupracovat s obranou, přebírat od ní míče, ale nabízí se maximálně jeden hráč. Takhle létají balony přes celou zálohu na odříznutého útočníka. Jeden povedený odkop ze sta, takhle se fotbal nedá hrát. Tomáš Víšek nic nestíhal, málo běhal, nechával to vzadu na samotném Pištovi. Na tomhle širokém hřišti nemůžeme být roztažení na sedmdesát metrů, bez kombinace, jen to někam pálit a nakopávat. O poločase jsem na to v kabině upozorňoval. Nakonec jsem posledních dvacet minut sám hrál stopera a trochu to začalo fungovat. My jsme taky dost ovlivněni naším hřištěm, kde jsme zvyklí na něco jiného. (msč)
Magické číslo: 655 – Rákoska, 647 – Čertík, 641 – Matějka, 636 – Vyhlídka, 630 – Okapník, 613 – Kojenec.
Malý kvíz od Kocáby
Duchovním otcem všemi sledované a vysoce prestižní soutěže Magické číslo je:
a) Libuna
b) Matějka
c) Průjezďák
d) Vyhlídka
Správné odpovědi zasílejte na klubové stránky. Řešení kvízu vyjde v příštím zpravodajství.
Správná odpověď z minulého zpravodajství: a) Oldřich Dolejší