2. Stará Huť - Velká Lečice
Děda a vnuk vybílili Huť!
První tři body zaknihovány ● Hrubesch je také na panny ● Lukašenko ve světové formě ● Zaneprázdněná Ildikó přehlédla Pištův gól ● Matějka měl od Jarušky slíbeno cokoliv, odolal ● Miss Lečice musí porodit další syny ● Krišťálový okap pro Hořiho
Zážitek roku! Ono se jede do Staré Huti, člověk se třese, jen aby to nedopadlo škaredě a po prvních dvou podzimních kolech neřvala na Lečici v tabulce III. třídy strašlivá nula, a vida, směje se na nás líbezná trojčička! Navlas stejná výhra 2:1 jako loni, nálada výborná a odvážné plány do budoucna: Kozle, tvá partnerka má moc šikovného syna. Nemohl bys zařídit, aby Miss Lečice povila celou Klapzubovu (Kozlovu) jedenáctku? Souvisí s tím i výzva pro Pištu: první vnouček se povedl, chtěj po Kozlovi další!
STARÁ HUŤ – LEČICE 1 : 2
Stará Huť – Než se dostavil pozápasový jásot v kabině, bylo třeba přežít spoustu hektických okamžiků. Například, na utkání se vykašlal delegovaný rozhodčí. Čekalo se naň předepsaných dvacet minut, trenér Hrubesch pobíhal kolem kabin s oblíbeným pivem, až se chopil role muže, jenž bude losovat stranu, která si určí laického arbitra. Jiří Hrbek nevylovil z kapsy korunu, nýbrž kovovou pětku. Holt se na Porostlinách drobné nepoužívají… Než ji vyhodil do vzduchu, prohlásil: „Panna jsme my, orel vy.“ Mince odskočila z betonu, odkutálela se do trávy a navrch bylo číslíčko. Takže pozor, Hrubesch je na mokrá trička, maďarské pusy a teď už také na panny. Vyložte si to, jak chcete…
Lečice už měla svého laika dávno připraveného. Jan Hořák-Okapník naprosto obstál. Objektivní byl mnohdy až příliš, čili lehké nadávky z domácí strany vyzněly dosti neopodstatněně. Jestliže týdeník Gól každoročně odměňuje ligové sudí na základě hlasů do anket Křišťálová píšťalka a Křišťálový praporek, nyní musí k Pavlínovi Jirků a Evženu Amlerovi přibýt Křišťálový okap pro Hořiho…
Začalo se očekávaným tlakem domácích, Kozlovi v bráně zazvonila tyč, načež si Hutští odskákali pravidlo „nedáš, dostaneš“. Po ukázkové kombinaci a přesném pasu Lukašenkově stál na správném místě István Tokaji-Pišta a ledabylým obloučkem rozradostnil lečické fans. Soupeř pokračoval v bušení do naší defenzivy, my odpovídali nebezpečnými kontry, fotbal nahoru dolů se zkrátka musel líbit. Jen charismatická Ildikó Pištová, zakladatelka spolku ILKOS (Ildina konzumní společnost) netušila, a to ještě dlouho po změně stran, že zrovna ten její dal gól. To je tedy pěkná „végtelem szerelem“ …
Huťáci si navíc přičichli ke klasickému gólu do šatny. Na samém konci první půle si za obranu zaběhl teprve šestnáctiletý Jan Kopeček, syn Miss Lečice Patricie Kozlové, a dal to tam s chladnokrevností starého mazáka. Gólově se tedy prosadilo kompletní útočné duo, vedle 51letého Pišty skóroval i mládeneček, co do věku vnuk lečického honvéda! Zopakujme proto apel určený Kozlovi – pořiď chlapci deset bratříčků a lečický fotbal se nezastaví ani v divizi!
Pozor, mohlo to být do přestávky klidně tři nula. Rozdováděný Pišta krátce před vnukovou trefou dokonale vymíchal celou domácí obranu, při Huti stáli všichni svatí, co nápřah šedého vlka zblokovali.
Ještě dalších dvacet minut druhé půle jsme soupeře dusili. Ten byl odzbrojován neskutečnou bojovností celého lečického mužstva. Lukašenko Kostečka působil na stoperu zcela neprostupně, tři skluzy za sebou, třikrát návrat do sedu, vztyk a rozehrávka či razantní odkop. „Lukáš je náladový. Někdy je úplně bezkrevný, ale jakmile si věří, je z něj hráč světových parametrů,“ tetelil se blahem Hrubesch.
Vynikající Martin Kostečka odvrátil bezpočet těžkých míčů, jeho odpaly trhaly kosti, klouby, chrupavky, aorty, svaly, vlásečnice. V transu chytající Petr Svoboda-Kozel přikryl, pochytal, povyrážel snad tisíc balonů. Pokud míč přeletěl půlící čáru, startoval za ním mladíček Kopeček jako kočka Bobeš za neopatrnou myší. Několikrát doslova uštval všechny domácí zadáky i záložníky, posazoval je na prdel. Nacentrovat neměl komu, ostatní Lečičtí mu prostě v běhu nestačili.
Soupeř dvakrát vystřídal a fyzicky začínal mít navrch. Naše obecenstvo se hlasitě dožadovalo nástupu Václava Dvořáka-Matějky. On tvrdošíjně Hrubeschovy povely nepřijímal. Marně to zkoušely i lečické fotbalistky. S nepořízenou se od lavičky vrátila Eliška Opičková, taková Jaruška Váňová-Kaká mohla zahodit i své ženské zbraně. „Slibovala jsem mu všechno, co mu na očích uvidím, prd platné,“ naříkala kanonýrka od Kocáby.
Čtvrt hodiny před koncem dva naši prováhali odkop, zato domácí hráč zůstal podkopnut. Férový sudí Okapník nařídil penaltu proti nám, ta byla proměněna a rázem se schylovalo k hektické koncovce. S vypětím sil jsme ji přežili a vítězné oslavy mohly započít. Za týden hrajeme poprvé doma a přichází otázka: Euforie vydrží, anebo vyhasne? (msč)
Branky: 75. Březina z pen. – 15. Tokaji, 45. Kopeček. Rozhodčí: laik Jan Hořák (Krámy) 7,5. Vrchní komisařka: Ildikó Pištová (Praha) 7. ŽK: Fr. Dědina, P. Svoboda. Diváci: 76. Poločas: 0:2. Hráno 1.9. 2012.
Lečice: P. Svoboda 9 – Váňa 8,5, L. Kostečka 9,5, M. Kostečka 9, Houska 8 (83. Víšek - ) – Jakub Hořák 7,5, Fr. Dědina 7,5, Josef Smetana ml. 8, Dušák 6 (89. Josef Hrbek - ) - Kopeček 8, Tokaji 8. Trenér Jiří Hrbek-Hrubesch 9. Vedoucí mužstva Jiřina B. Víšková 10.
Lavička: Dvořák. Chyběli: M. Rákosník ml. (zranění), Messi, Sobotka (zaměstnání), K. Jaruška, M. Rákosník st., Břečka, Havelka, Toman, Srp (?).
Hráč utkání: Lukáš Kostečka-Lukašenko
Střelci Lečice: 1 –.Kopeček, Josef Smetana ml., P. Svoboda, Tokaji, Váňa.
Neprůstřelnost brankáře: P. Svoboda 75 minut (do dalšího zápasu jde s 15 minutami), Josef Hrbek – 10 minut (do dalšího zápasu jde se 4 minutami).