18. Velká Lečice - Krásná Hora B
Poraženi, zneuctěni, nasráni
Lečice 70 minut vedla - Lhota slavila díky sviňárnám - Rozzuření Vyhlídka a Láďa Kropil - Běsnily i fanynky od Kocáby - Pes Sunčica chtěl inzultovat sudího – Slušní jen Marťásek, Valda Melichar a překvapivě Kapsa
Prohrát se dá jakkoli. Jako horší tým s lepším soupeřem. Třeba po naivních, hloupých chybách. Tohle by ještě šlo spolknout, nadávat bychom mohli nanejvýš sami sobě. Jestliže ovšem protivníkův mávač ovlivní zápas v zájmu osobní msty, mladý rozhodčí mu to žere a přehlíží prohřešky proti pravidlům, pak nezbývá než nadávat a zalykat se vztekem. S tímhle se Lečice vrátila z Prostřední Lhoty.
PROSTŘEDNÍ LHOTA – LEĆICE 3 : 1
Prostřední Lhota – To zas bylo v sobotu večer na půdě krámské Knihovny běsnění. Aby ne, když se pár hodin předtím odjelo do Prostřední Lhoty s obrovským optimismem, také se tam sedmdesát minut vedlo, jenže nakonec se nezaslouženě prohrálo a rozhodčí byl blízko blizoučko inzultaci. Ještě že je Vyhlídka po zimním skoronezdaru při vyjíždění autem z Požár zesláblý…
Se sebezapřením už nastoupil Kojenec, kupodivu na minutku i Matějka, jenž se ještě ze srazu vracel do Dvorů pro kopačky. Kojenec jest opravdu „slepovaný“ Frankenstein, na pátečním tréninku odrovnal Haberu, ten s obouchanými kostmi a s bolestným výrazem ve tváři sotva chodil a pro sestavu byl nepoužitelný.
Lečice si záhy vytvořila územní převahu, Popescu se chopil maršálské hole, v útoku začal domácí zlobit Jan Hořák. Zrovna Okapník a předseda KKK v jedné osobě měl brzy na noze tutovku, svůj průnik však zakončil střelou těsně vedle. Když jsme nebyli schopni skórovat sami, museli to za nás vzít oni. V 34. minutě se kousek od vápna s řevem rozplácl Arnošt a kopal se trestňák. Nikdo nečekal, že se k míči postaví Kozel. Zatřásl vemenem i bradkou, vzal si dlouhý rozběh a technickou ranou trefil břevno. Zbylou práci obstaral dezorientovaný domácí hráč, efektně uklidil balon do vlastní sítě.
Konec poločasu byl v podstatě začátkem lečické zkázy. Malý idiotík s praporkem odmával Arnoštovi obráceně aut. Až poté, co ho soupeřův fotbalista hodil, přiběhl k němu Jan Hořák. „Radku, ty č….u, jdi do prdele.“ Tuhle zvonivou větu nezakřičel nikam do okapu, nýbrž směrem k pomeznímu, s nímž se zná pět let z hasičských závodů. Zmíněnému ubožákovi kdysi na hřišti zlomil Matějka nohu a to teď bylo záminkou ke mstě. Chlapík žaloval sudímu Marhefkovi, jenž bez váhání tasil červenou kartu a Hoři šel ven.
Ale pořád se vedlo. „Zatím jsme hráli na jednoho útočníka, budeme to holt kopat bez něj. Hlavně to ubojujte,“ bylo o přestávce trenéru Hrubeschovi jasné, že situace se až tolik nezkomplikovala. Skutečně se bojovalo. Ve středu obrany exceloval důrazný Martin Kostečka, vedle něhož ožil bratr Lukašenko. Na pravém beku se dařilo Libunovi, na levém do toho chodil hlava nehlava Rohlíček, v bráně se zdatně oháněl Pepa Hrbek. Před nimi běhal a dřel obětavý Kojenec, lítal polepšený Arnošt, s míčem čaroval Popescu, bil se a mečel neúnavný Kozel. Jen Radim Sobotka působil mdle. Nedařilo se mu skoro nic, spoluhráči se zlobili.
Jenomže přišel další fatální okamžik. Po běžném faulu a druhé žluté kartě byl z placu vykázán Průjezďák Popescu a vedení jsme museli bránit v devíti lidech. V 70. minutě hostitelé vyrovnali, na míč, který se za čáru odrazil od tyče, neměl Pepa nárok. Za této situace by byl i bod dobrý, věděli jsme. Záhy bylo patrné, že ani ta remíza nebude. Rozhodčí přehlédl jasnou ruku domácího borce, akce pak vyvrcholila druhým gólem. Takže sviňárna číslo dvě.
Naši fanoušci vyváděli. Nejrozzuřenějším z nich byl bývalý trenér Láďa Kropil, pěkně to cloumalo s Vyhlídkou. Také naše ženské u lajny tropily alotria. Kdo by řekl, že se umí dopálit Iveta Lanýžová či Jaruška Dlesková-Týfová-Krhounková-Váňová. Se štěkotem se na trávník chystal vyběhnout a rozhodčímu lýtko natrhnout pes Sunčica, jeho panička, slušná dívka Marťásek Víšková, měla co dělat, aby ho udržela na vodítku. Starý dobrák Valda Melichar emoce udržel, tradičný „rejpal“ Kapsa nějak nebyl ve své kůži a rovněž jsme ho téměř neslyšeli.
Parádní střela domácího Dvořáka už znamenala jen dovršení lečického zmaru. Při cestě do kabin bylo třeba držet vzteklého Kozla, dveře od šatny rozhodčího hlídal vysoký, obrýlený hlavní pořadatel. Jedinému člověku tři body pro soupeře přejeme. Pan Josef Drobílek, téměř devadesátiletá legenda fotbalu z Prostřední Lhoty, netajil obrovskou radost. Jaký to kontrast ve srovnání s naším dopalem. (msč)
Branky: 82. a 88. M. Dvořák, 70. J. Moravec – 34. vlastní Kasík. Rozhodčí: Marhefka (Sedlčany) 6,5. ŽK: Jakub Hořák, P. Smetana, Josef Smetana ml., Fr. Dědina, R. Sobotka. Vrchní komisař: Josef Smetana st. Diváci: 110. Poločas: 0:1. Hráno 16.4. 2011.
Lečice: Josef Hrbek 7,5 – Váňa 8, L. Kostečka 7,5, M. Kostečka 8,5, Houska 8 – Jakub Hořák 7,5 (89. Dvořák), Josef Smetana ml. 7,5, P. Svoboda 8, Fr. Dědina 8, R. Sobotka 6 – Jan Hořák 7. Trenér Jiří Hrbek-Hrubesch 8.
Chyběli: Prášil, Víšek (zranění), Messi (zaměstnání), Hovanec (ragby), M. Rákosník st. (přejedení).
Hráč utkání: Martin Kostečka
Střelci Lečic: 13 – Jan Hořák, 4 - Jakub Hořák, 3 - Josef Smetana ml., 2 – L. Kostečka, Messi, M. Rákosník st., Váňa, 1 – Hovanec.
Neprůstřelnost brankáře: P. Svoboda - 186 minut (do dalšího zápasu jde se 105 minutami), Josef Hrbek - 131 minut (do dalšího zápasu jde s 2 minutami).