18. Lečice - Prostřední Lhota (0:0)
Kozlovi aby rohy líbali
Antifotbalem k bodu s lídrem ● Lhota zahazovala možné i nemožné ● Matějka – ďábel s praporkem ● Lukašenko znovu ve formě ● Mnoho trestňáků, žádná „průjezdovka“ ● Pan starosta coby Řezáč roku
Bez ofenzivy, natož vyložené šance, s nemohoucí středovou řadou, zato s obranou syrové maso obědvající – takto se Lečice dopracovala k cennému bodu proti lídru tabulky. Co je ovšem nutné zdůraznit, s fenomenálně chytajícím Kozlem. Rovněž velezkušený mávač Matějka k bezgólové remíze přispěl. Proto bylo v naší kabině tolik spokojenosti, zatímco hosté z Prostřední Lhoty v té své řičeli vzteky.
LEČICE – PROSTŘEDNÍ LHOTA 0 : 0
Kocába Arena – Trousili se na předzápasový sraz (trenér Hrubesch pozdě) a nestačili se divit. Lečický stadion připomínal spíše měsíční krajinu. U lajny naproti stráni žádný strom ani keř, vidět je nyní z jedné strany až do Nového Knína, z té druhé daleko za most, doslova Maršíkům, Šmudlům a Lívancům do kuchyně. Pan starosta Josef Němec to tedy v minulých dnech bral pilou hlava nehlava, titul Řezáč roku mu nikdo nevezme!
Hráčská účast už byla méně frustrující, z elitního týmu chyběli pouze Průjezďák a Radim Sobotka, trenér Hrubesch měl tudíž k dispozici šest náhradníků plus Rákosku seniora, který se podle svých slov šetřil na další zápasy. Soupeř vytušil budoucí problémy, jeho fotbalisté po příjezdu do Kocába Areny stáli ve frontě do kabinky s toaletou. „Vy máte jen jednomístné záchody?“ mručeli nespokojeně.
Pouze prvních deset minut to vypadalo, že Lečice bude útočit, aktivita směrem dopředu nato ochabla a Prostřední Lhota, s devítibodovým náskokem téměř jistý postupující do okresního přeboru, nás začala těžce svírat a zahazovat první ze série šancí. Něco prolétlo těsně vedle tyčí, zbylé pochytal skvěle připravený Kozel, na pozici zadního stopera nechyboval Lukašenko Kostečka, jemuž se povedl zápas sezony. Hoši od Kocáby zahrozili toliko jednou – Kozlův předlouhý výkop přeletěl až za obranu hostů, kam si naběhl Messi, ale rozplácl se na záda a míč už nestačil správně trefit. Vlastně to byla i klika. Kdyby Messi spadl na břicho, na hřišti by se otevřela cesta do středu Země…
Po změně stran už Hrubeschův tým předváděl totální antifotbal. Šlo jenom o to balon někam odpálit, záložníci se stahovali až před své vápno, aby pomáhali přetížené, nesmírně obětavě fungující obraně, útok neexistoval. Fyzicky nadupaní Lhotáci bušili na Kozlovu bránu s neuvěřitelnou zběsilostí, ovšem kanonýru Šťástkovi, vnuku pana Josefa Drobílka, ani osmahlému chlapíkovi, na něhož téměř devadesátiletý nestor fotbalu z Prostřední Lhoty volal Kweuke, gól nebyl souzen.
Lečici až neskutečně přálo štěstí. Po jednom závaru soupeřův hráč napálil tyč takovou silou, že se div nezřítila branková konstrukce. Míč se pak podařilo odvrátit na roh, po jehož zahrání to už už nezadržitelně směřovalo do sítě, leč mimozemšťan Petr Svoboda-Kozel vystřihl zákrok století. A podobných bylo během utkání bezpočet, navíc těch výkopů až do protější brány. Kozlovi bychom opravdu měli líbat zlaté rohy a kopyta! „Ten gólman je dobrej,“ uznale mezi diváky vzdychal pan Drobílek, sám bývalý brankář.
Vrcholem lečické nemohoucnosti byla 69. minuta. Nerozehraný, očividnou nadváhou trpící Martin Kostečka chtěl posunout míč Pištovi, místo toho však balon naservíroval protihráči. Rozhodil rukama a jen se díval, kterak se dva soupeřovi útočníci valí sami na Kozla. Vyměnili si míč a jeden z nich pohodlně skóroval. V tu chvíli vyletěl nahoru praporek pomezního sudího Matějky! Kocába Arenou se rozlehl řev rozzuřených koček, tedy fotbalistů Prostřední Lhoty. „Zavinili si to sami. On nějak uklouzl a přihrál to druhému před sebe. A to je přece ofsajd,“ vysvětloval Matějka s ďábelským úsměvem. Předseda KRKOS odvážnými verdikty soupeře ničil, co to šlo. „Ani to tam nekopejte, on to zvedne!“ rezignovaně při každé standardce ječeli hosté.
Fotbal někdy přináší paradoxy, po všech stránkách lepší mančaft může vinou neuvěřitelné náhody prohrát. Lečice kopala několik trestných kopů z nebezpečných vzdáleností. Lukašenko a Messi však s nimi nakládali prachbídně. Tady citelně chyběly „průjezdovky“ nepřítomného Josefa Smetany. Buďme však rádi, že jsme nakonec neinkasovali a lhotskému masakrování odolali, tři nastavené minuty byly nekonečné. Navíc se můžeme chlubit, že s Prostřední Lhotou jsme v jejím postupovém ročníku ani jednou neprohráli. Výsledková mizérie je možná přeťata. (msč)
Rozhodčí: Ledínský (Počepice) 7. Vrchní komisař: Milan Blížil (Nové Dvory) 8. ŽK: Jakub Hořák, K. Jaruška, Tokaji. Diváci: 103. Hráno 21.4. 2012.
Lečice: P. Svoboda 10 – Váňa 8,5, L. Kostečka 9, Messi 7,5 (76. Dušák - ), Houska 8 (46. Toman 5) – Jakub Hořák 6.5, M. Kostečka 6, Fr. Dědina 7, M. Rákosník ml. 6 (88. Havelka - ) – K. Jaruška 5, Tokaji 6. Trenér Jiří Hrbek-Hrubesch 8. Vedoucí mužstva Jaruška Váňová-Kaká 10.
Lavička: Břečka, Srp, Josef Hrbek, M. Rákosník st. Chyběli: Křivonoska, Víšek, Kilián (zranění), Josef Smetana ml. (zaměstnání), Sobotka (?).
Hráč utkání: Petr Svoboda-Kozel
Střelci Lečice: 4 – Fr. Dědina, Jakub Hořák, K. Jaruška, 3 – Jan Hořák, L. Kostečka, 2 – Křivonoska, Josef Smetana ml., Sobotka, Tokaji, Váňa, 1 – Messi, Prášil, M. Rákosník st.
Neprůstřelnost brankáře: P. Svoboda – 178 minut (do dalšího zápasu jde se 108 minutami), Jan Hořák - 159 minut (do dalšího zápasu by šel s 5 minutami), Josef Hrbek 77 minut (do dalšího zápasu jde se 7 minutami), Břečka 6 minut (do dalšího zápasu jde se 79 minutami).