13. Zduchovice - Velká Lečice
Porážka s pochvalou
Ve Zduchovicích fotbal jako řemen ● Hrubesch odmítl jet, bál se další čtrnáctky ● Rohlíček znamenitým trenérem ● Miss Lečice coby Damková od Kocáby ● Messi dobrý, ale bez fyzičky ● Limonádový Čahoun mile překvapil ● Holobrádek s píšťalkou nic nezkazil
Alespoň bod ze Zduchovic by Lečici slušel. Zvláště když hoši od Kocáby odehráli jeden z nejlepších zápasů letošního podzimu a ke konci zápasu domácím zle zatápěli. Dokonce způsobili, že brzy zkrachuje potravinářská firma Vitana Byšice. Na trh půjde do kostek slisované maggi, jehož se kolem zduchovického hřiště povalovalo až běda. O tohle vše přišel trenér Hrubesch, bál se totiž, že jeho tým dopadne jako ve Višňové, zbaběle zůstal doma a předpokládaný debakl chtěl hodit na Rohlíčka pověřeného koučováním mužstva. Kdyby Lečice pořád předváděla takto bojovný fotbal, kde by jí byl na Příbramsku konec!
ZDUCHOVICE – LEČICE 2 : 1
Zduchovice – Ono to klapalo už před utkáním. I když se nedostavili Průjezďák, bratři Kostečkové, Arnošt, zastupující trenér Zdeněk Houska-Rohlíček měl o sestavě ihned jasno, takže Lečice šla k rozhodčímu na zápis v tomto roce vůbec poprvé dříve než soupeř! Rohlíček navíc letos oproti Hrubeschovi vykazuje mnohem lepší bilanci v Magickém čísle (309:207), jest zkrátka znamenitým, agilním koučem.
Veselým zážitkem byla předzápasová komunikace se sudími. Asistent, který dělal jakéhosi tátu dvěma kolegům-mladíčkům, prohlásil, že naše vedoucí Patricie Kozlová-Miss Lečice je velmi podobná šéfové federální komise rozhodčích Dagmar Damkové a tázal se, jestli náhodou nejsou sestry. A byl zklamán, když uslyšel zápornou odpověď. Jsme-li u arbitrů, hlavní Vácha, vážící 40 kilo i s píšťalkou, ve svých sedmnácti letech poté duel odřídil na solidní úrovni.
Značnou úlevu přineslo zjištění, že v deváté minutě je skóre pořád bezbrankové a není to už 0:3 jako ve Višňové. Domácí se do nás opřeli, ve svých řadách měli pár rychlých a technicky vybavených hráčů, před lečickou bránou bylo pořád rušno. Odolávali jsme do 19. minuty, kdy byl Kozel poprvé překonán, za pět minut podruhé. „Dva góly z odražených míčů, to není možné!“ nadával Rákoska junior a zároveň poukazoval na nedůraznost obrany.
Lečice rozhodně zápas nebalila, do ofenzivy se pouštěla a byla za to záhy odměněna. Z hranice šestnáctky vyslal přízemní střelu 16letý Jan Kopeček-Damek, načež balon zasáhl tyč, nafackoval brankáři a odskočil za lajnu. Zduchovice mohly do poločasu zvýšit, šancí měly dost, jenže rozchytaný Kozel byl proti. Také hoši od Kocáby hrozili, nejít Messiho křížná rána těsně vedle, gólman by na ni neměl.
Bylo jasné, že druhé dějství bude zajímavé, a také že bylo. Zatímco soupeř kromě jedné hlavičky do tyče a několika závarů na zvýšení skóre víceméně neměl, Lečice šla tvrdě za vyrovnáním. Škoda, že jí nebylo souzeno. Jak jsme se drželi za hlavy, když výborně hrající Rákoska mladší protancoval s míčem po brankové čáře, nacentroval na vzdálenější tyčku a zrovna tu snad z metru Kopeček ve skluzu trefil.
Po hodině hry si o střídání řekl Messi. „Bolí mě svaly, vůbec nemůžu běhat,“ bědoval a po cestě na lavičku ani neschovával třaslavé maso pod dresem i trenýrkami. Vyfotografovali to jeho rodiče? Nejtechničtější lečický fotbalista holt nemá fyzičku, na její vylepšení nyní bude mít celou zimu.
Na trávník vyběhl Jaroslav Zboženský-Čahoun junior a my jen zírali, jak lečický tlak oživil. Zabralo zřejmě kázání Vyhlídkovo. „Tvůj táta býval zvyklý nechávat na hřišti všechno. Ty na něj ještě nemáš,“ slýchali jsme v posledních týdnech od čerstvého novomanžela a osminásobného otce. Mladý Čahoun si to konečně vzal k srdci. Do kabiny si dokonce přinesl půllitrovou sklenici se žlutou limonádou a ne tácek s párkem jako kdysi v Kňovicích. On snad ani v týdnu nic nezdravě tekutého či netekutého nekonzumoval, jak se chtěl ostatním předvést!
Jak se zápas blížil ke konci, hrál se fotbal jako řemen, oboustranně útočný. Soupeř odpadával, střídal vyčerpané hráče, ti naši, za něž žádní náhradníci nebyli, rovněž mleli z posledního. Sedm minut před koncem se do velkého čtverce probil Čahoun, namísto technické střely volil razantní bombu. Gólman ji vyrazil, ale míč přesto plachtil do sítě. Na brankové čáře se zjevil Pišta a snad ještě balonu pomohl. Neměl to dělat, mladý asistent mával ofsajd…
Hraje se poslední minuta. Kopeme trestňák, ovšem Kopečkův projektil gólman s námahou odvrací. Stejný hráč to ještě zkouší šajtlí z voleje a opět zasahuje připravený muž mezi tyčemi. Píská se konec. Těsná porážka samozřejmě mrzí, ale z placu jdeme se vztyčenými hlavami. Zduchovická lavička nám děkuje a chválí nás, hoši od Kocáby jsou plácáni po zádech. Domácí fanoušci před kantýnou mluví o fotbalu, jaký není k vidění ani v B-třídě.
Podzimní část sezony 2012-13 jsme zakončili s jedenadvaceti body, v každém utkání Lečice alespoň jednou skórovala. Vrátí se Okapník, chodit bude Messi, třeba se vylíhnou další posily. Lečici čeká klidná zima.
Zůstává přání, jež směřujme k panu starostovi. Zahrabejte, prosím, Taxisův příkop u lávky… (msč)
Branky: 19. M. Jirsa, 24. Štros – 33. Kopeček. Rozhodčí: Vácha (Březnice) 7. Vrchní komisař: Miroslav Kropík (Krámy) 7. ŽK: M. Rákosník ml., Tokaji, Fr. Dědina, Toman. Diváci: 61. Poločas: 2:1. Hráno 24.11. 2012.
Lečice: P. Svoboda 8 – Tokaji 8, Víšek 7, Váňa 7, Toman 7,5 – Štěpán 6,5, Fr. Dědina 7, Messi 7,5 (64. Zboženský ml. 7,5), Dušák 6 – M. Rákosník ml. 8, Kopeček 8,5. Trenér Zdeněk Houska-Rohlíček 8. Vedoucí mužstva Patricie Kozlová-Damková-Miss Lečice 10.
Lavička: Houska. Chyběli: Josef Smetana ml., Srp (zranění), Sobotka (zaměstnání), L. Kostečka, M. Kostečka, Jakub Hořák, K. Jaruška, Křivonoska, Havelka, M. Rákosník st., Kilián (?).
Hráč utkání: Jan Kopeček-Damek
Střelci Lečice: 5 – Břečka, 4 – Kopeček, Tokaji, 3 –.Fr. Dědina, M. Rákosník ml., 2 – Jakub Hořák, L. Kostečka, Messi, Váňa, 1 – Dušák, Josef Smetana ml., Sobotka, P. Svoboda.
Neprůstřelnost brankáře: P. Svoboda 133 minut (do dalšího zápasu jde s 66 minutami), Josef Hrbek – 66 minut (do dalšího zápasu jde s 10 minutami).
Lečici a Krámy těžce zarmoutil skon hráčské legendy Josefa Smetany staršího
Nezapomeneme, pane vrchní komisaři…
Velká Lečice a okolí – Celý podzim jsme se na něj těšili. Že se s halasem objeví před kabinami, potřese si rukou s kamarády, zdravě před domácím zápasem nabudí syna. A když ten předvede nějaký parádní fotbalový kousek či snad utkání jako střelec rozhodne, bude na něj jaksepatří pyšný. Jenže Josef Smetana starší už do Kocába Areny nikdy nepřijde. Zatracená nemoc nám ho vzala. Fandit nám teď bude z jiné dimenze a i za to mu nepřestaneme být vděčni.
Byl spoluhostinským v legendárním lokále U Smetanů. Oblíbenější výčepní a roznašeč (zrovna tak jako jeho otec) v Krámech od té doby nebyl, není a ani se už nenarodí. Znali jsme ho i jako myslivce, hasičského funkcionáře. Právě v modré uniformě byl mužem neobyčejně váženým, roli vrchního komisaře si přenesl i do fotbalu. V 60. a 70. letech Pepa dirigoval obranu lečického Sokola, později patřil k nejvěrnějším příznivcům. Teď jsme zůstali bez něj…
Bůh nejlépe ví, kdy a proč si vzít dobrého člověka k sobě. Chodí to tak od vzniku života na Zemi. Pokusme se tomu porozumět a rozvíjet v sobě jen to dobré, poněvadž tím činíme laskavost každému, kdo dočasně odešel z tohoto světa, nebo tomu, kdo po něm právě nyní chodí.-Je to i o krásných vzpomínkách. Pane vrchní komisaři, na Vás nelze zapomenout.