13. Stará Huť - Velká Lečice
Jásejme. Galacticos jsou zpátky
Stará Huť přejeta nečekaně snadno ● Šest gólů a u všech Okapník ● Zase jedna „mistrovka“ ● Fery Holec – Zlatan od Kocáby ● Kozel inkasoval už v kabině ● Stopery kopal FC Průjezd, tomu s číslem II zfialověl nos jen ze zimy ● Takových hráčů a málo dresů!
Minule Střihavkoviny, teď Okapníkoviny! To musí podzimní sezona skončit zrovna teď, kdy jsou hoši od Kocáby v takovém laufu? Budou na jaře schopni k dosavadním šesti zápasům bez porážky v řadě přidat další? Lečičtí příznivci se ve Staré Huti mohli ukochat. Ze šesti vstřelených gólů a pasáží hry, kdy Hrubeschův tým připomínal Barcelonu anebo legendární madridské Galacticos, z velké formy Okapníkovy, z opětného zjevení Messího, ze Střihavkových kulišáren, z trefy mladíčka Feryho Holce, z roztomilé a povinné nečerstvosti Vyhlídkovy. Vady na kráse tu ovšem také byly. Poté, co domácí po červené kartě zůstali v deseti lidech, nám mohli dát tři čtyři branky.
STARÁ HUŤ – LEČICE 2 : 6
Stará Huť – Jaká škoda, že předseda klubu Roman Hes-Kudrnáč doma v Malé Lečici zabíjel a na fotbale tentokrát chyběl. Jinak by zásoby šnapsu v huťské kantýně vzaly za své a na útulném stadionu nedaleko Dobříše by bylo o jednoho euforií omámeného člověka víc. Před posledním podzimním mistrákem si nikdo nemohl být jist výhrou, poněvadž Stará Huť měla vždy dobrý mančaft a navíc určitě nechtěla přezimovat s pouhými třemi body na kontě. A ono to proti ní šlo tolik snadno, byť ne po celých devadesát minut.
Trenér Hrubesch před utkáním prožíval to, čemu Chorvati říkají „slatke brige“ (sladké starosti). Měl tolik hráčů na střídání, že mu pro ně chyběly dresy, proto se ani nesvlékal Habera. Myslel si, že vůbec nedorazí Průjezďák II, který v pátek slavil narozeniny. A on přijel! S fialovým nosem. „To je jen od mrazivého počasí,“ vysvětlil Pepa Smetana a jak se ukázalo, měl pravdu. Padlo tedy jedno staré pravidlo. Má-li Popescu tmavý nos, je to kvůli…, ale to už vlastně neplatí.
Lečický kouč to měl zase jednou dobře vymyšlené. Průjezďáka II strčil do středu obrany vedle Průjezďáka I, takže stopeři vytvořili skutečný FC Průjezd. Lukašenka vrazil do útoku k Okapníkovi a Messiho, který o týden dříve vytvořil nový rekord v Magickém čísle, šetřil na druhou půli.
Úvod byl typický pro Okapníka, ve druhé minutě razil sám na brankáře, ale trefil jen jeho vytrčenou dolní končetinu. Soupeř nebyl schopen nic nebezpečného vymyslet, naopak Lečice mu neustále hrozila hrůzu budícími brejky. V 19. minutě se pohyblivý Jan Hořák-Okapník natlačil na lehkomyslného stopera, sebral mu balon, jenž pak chladnokrevně zasunul k tyči – 0:1.
Nato Hrubesch střídal gólmany. Usoudil patrně, že Pepa Hrbek je nedostatečně nasnídaný a do brány šel Kozel. „Proč střídáš brankáře? Vždyť nic nepustil,“ ozvalo se z domácí části publika. To, co ihned následovalo, snad pocházelo ze 24. století a měl to být hologram poslaný z vesmírné lodi Enterprise. Tedy, nemělo jít o realitu. Kozel nestačil ani meknout a už na něj šel osamocený domácí hráč. Nechal muže s vemenem vyběhnout, aby ho nechytatelně přeloboval – 1:1. Právě ten hologram. Ve skutečnosti Kozel inkasoval ještě v kabině.
Lečice už tento podzim vyzrála natolik, že jí honění výsledků převážně vychází. V ofenzivní hře nepolevovala, šance si nadále vytvářela. Jenom kdyby třeba Bolek dokázal trefit odkrytou branku. Zato ji neminul Jan Hořák-Okapník, nyní se skvěle zorientoval ve vápně a ač nelítostně remplovaný, znovu si našel místečko u tyče – 1:2.
Vzápětí huťský gólman vychytal Kojence, jehož po zapůjčení svých plenek Matijovi Okapníčkovi zřejmě zábla prdýlka, takže za chvílí ještě dostal žlutou kartu. Musel za to opět vzít Jan Hořák-Okapník, díky neobyčejné vlezlosti vyšťouchl míč bekovi, vypustil oblouček, který si nešťastný brankář ještě prodloužil za čáru – 1:3, a pochopitelně čistý hattrick. Už jela druhá minuta nastavení prvního dějství, když z nevinného autu doputoval balon do naší šestnáctky, soupeř rozebral obranu a již to bylo jen 2:3. Samozřejmě, v kabině se pak rozléhal nespokojený řev.
Důvod k panice to být nemusel, neboť záhy po obrátce si Okapníkův střílený centr vyčíhal František Dědina-Kojenec, s pomocí tyče zvýšil na 2:4 a vyvrátil hlasy o podezřelé rozevlátosti. Okapník si běhal po soupeřově půlce jako pětinedělní kotě, avšak mládě šelmy kočkovité by se dokázalo vysmeknout brankáři. První nájezd huťský strážce tyčí Hořimu překazil čistě, podruhé už po něm těsně za vápnem hrábl jako Freddy Krueger, noční můra v Elm Street. Lečická pětapadesátka při pokusu o obhození zůstala v bolestech na trávníku, rozhodčí Krátký gólmanu Horčicovi zašermoval před očima červenou kartou. Na trestňák šel nenasytný Kamil Rada-Střihavka a i domácí diváci lečickému specialistovi za střelu zvanou „mistrovka“ aplaudovali – 2:5.
Bylo nepochopitelné, že Huť i v početním oslabení pojednou dostávala hochy od Kocáby do úzkých. Kozel vytasil několik fantastických zákroků, nebýt toho, skóre mohlo klidně znít pět pět. Lečice sice po Střihavkových výstavních kolmých přihrávkách, v sestavě už i se střídajícím Messim, nadále vyjížděla do slibných kontrů, avšak brankostroj nefungoval. Takový Lukašenko prošel přes půl hřiště, odevzdal balon gólmanovi a zase se vrátil zpátky…
Deset minut před koncem dostal trenérovu důvěru i František Holec mladší. Věděl přesně, kde se má pohybovat. Okapník byl i u šestého gólu, takovýto počin ještě v lečickém dresu snad nikdo nesvedl. Hoři poslal míč před bránu a Fery ho jako starý mazák z voleje nasměroval do dolního kouta – 2:6. Že by někoho připomínal? Kopací technika, urostlá postava, husté tmavé vlasy, jen je svázat do ohonu – Franta Holec je Zlatan od Kocáby!
Vítej, bezstarostná zimo! I tohle veselé zvolání provázelo mančaft a všechny lidi kolem něho do Kulička Areny na dokopnou. Zakončení roku se po půlnoci změnilo na „dochlastnou“, vždyť hostinskému došla téměř všechna kořalka. Přežili jsme to… (msč)
Branky: 24. Žižka, 45+2. Březina – 19., 31. a 44. Jan Hořák, 52. Fr. Dědina, 70. K. Rada, 86. Fr. Holec ml. Rozhodčí: Miloš Krátký (Líchovy) 9,5. Vrchní komisař: Oldřich Dolejší (Nová Ves) 9. ŽK: Fr. Dědina, Jan Hořák. ČK: 67. Horčic (Stará Huť). Kantýna: 10. Diváci: 103. Poločas: 2:3. Hráno 16.11. 2013.
Lečice: Josef Hrbek – (23. P. Svoboda 9,5) – Váňa 8,5, Josef Smetana ml. 9, Rambousek 9,5, Tokaji 8,5 (64. Zboženský ml. - ) – Štěpán 8,5 (53. Messi 8,5), K. Rada 10, Fr. Dědina 9, M. Rákosník ml. 8,5 (80. Fr. Holec ml. - ) – Jan Hořák 10, L. Kostečka 8,5. Trenér Jiří Hrbek-Hrubesch 10. Vedoucí mužstva Jiřina B. Víšková 10.
Lavička: Dušák, Houska, na stadionu přítomen Víšek. Chyběli: Toman (nemoc), Jakub Hořák (?).
Hráč utkání: Jan Hořák-Okapník
Střelci Lečice: 9 – Jan Hořák, 7 – Fr. Dědina, 5 – K. Rada, 3 – Tokaji, 2 – Jakub Hořák, Josef Smetana ml., 1 – Fr. Holec ml., Štěpán, Toman.
Neprůstřelnost brankáře: P. Svoboda – 256 minut (do dalšího zápasu jde s 45 minutami), Josef Hrbek – 23 minut (do dalšího zápasu jde s 23 minutami).
Výroky dne
„Ještě jsem neměl panáka.“ (Čertík pár minut před zápasem)
„Je nějakej bez šťávy, ten Franťák.“ (Španěl kritizoval Kojence)
„To není sleva na kořalku, to je kopnout se do prdele.“ (Bolek si nadával kvůli zazdění vyložené šance)
„Dobře, maďarskej buldoku!“ (Španěl chválil Pištu)
„Libore, já než bych se zahřál, byl bych tady do půlnoci!“ (Rohlíček nechtěl na hřiště)
„Čahoun má přesně ten den, kdy neví, kde je.“ (Hrubesch o pomýlenosti svého svěřence)
„Messi to tam doveze aj autobusem.“ (Bolek věřil lečickému technikovi)
„On když se Španěl rozcvičil a chtěl jít na plac, zjistil, že na sobě nemá dres.“ (Hrubesch kroutil hlavou)
„Hráč utkání je Pepa Hrbek, udržel čisté konto.“ (Okapník o Horváthově 23minutovém pobytu v brance)
A co na to: František Holec
Rambo, toho někde potkat, to je pak zle…
Legendární lečický fotbalista Pavel Liška by jistě řekl, že má stržený nehet (i když to kdysi myslíval poněkud jinak…). Každopádně to má lečický mladíček FRANTIŠEK HOLEC za sebou, ve Staré Huti vstřelil svůj první gól za hochy od Kocáby. Mazácky, na jeho místě by se ukopli Kojenec, Okapník i jiní. Proto si na dokopné vyslechl budovatelskou píseň o velkém pytli, odhodil čerstvost a pak se mu krásně spalo. Všichni věříme, že Fery v budoucnu u jediné trefy nezůstane.
První gól za Lečici, to musel být skvělý pocit. Hrubesch tě nazýval Františkem Dobrotou, například Rákoska, Čahoun, kteří na podzim odehráli mnohem víc a ani jednou neskórovali, ti nahlas záviděli. Dokázal jsi po zápase usnout?
Přiznám se, že jsem to na dokopné přikrmil a měl docela jiné starosti. Byl to krásný večer, spalo se mi parádně.
Pochlubil ses doma?
Jistě. Maminka byla ráda, že se mi to konečně povedlo. Ségra mi slávu záviděla.
Máš v lečickém týmu nějakého oblíbeného hráče, řekněme vzor?
Je to určitě Rambo. Ale i Libor, Rohlíček, Kozel jsou skvělí fotbalisti, chci se od nich co nejvíc naučit.
A co fotbalisté-konzumenti, kdo je tvoje jednička?
Pochopitelně Rákoska a Čahoun. Nebo Tomaník, ten to taky umí pěkně přikrmit. Nebezpečný je Rambo, toho někde potkat, to je pak zle… (msč)
Kulička aréna (nově U kamenných knedlíků) dokopná
Hospůdka U Stiborů? Neplatí, je to hostinec U kamenných knedlíků ◊ Pepa Hrbek – tři se na něm vystřídali a on zůstal pořád čerstvý ◊ Okapníkův recept na druhou mízu ◊ Rambo miláčkem žen a také Zvrhávačem roku ◊ Kojencovi namlátily dveře od hajzlu ◊ Křeslo pro hosta aneb Haberovy podivné mrákoty ◊ Čertík dýchl na prasata, vynadal jim - a vyhrál
Kuličko, vař raději vepřo-chlebo-zelo a doplň zásoby!
Kulička Arena/U kamenných knedlíků – Všichni, co se zúčastnili, jednohlasně potvrdili: tahle dokopná byla událostí roku, podle mnohých předčila i červnový turnaj, který Lečice vyhrála. U Kuličky se děly zajímavé věci, veselé, komické, tragikomické, odpustitelné i neodpustitelné, a když přece jen odpustitelné, tak až po nějaké době, aby si v tom hostinský pěkně porochnil. Zastavme se u hlavních protagonistů blíže a po zásluze je ohodnoťme.
Václav Svoboda-Kulička – 10 + 5: U něho netradičně dvě známky. Ta první je absolutně nejvyšší. Za domácí prostředí, za dočasně skvělý přísun všeho možného, za vesměs poživatelné pokrmy. Ta druhá znamená pravý opak, ale Kuličku to nemusí bolet, vždyť fotbalisté někdy schytávají i nižší. Když si krámský myslivec Jiří Stracený-Papák objednal výpečky s knedlíky a zelím, na talíři to vypadalo lákavě. Šéf knínského fotbalu vše bez potíží zhltnul. Po něm jedl to samé Čertík. Bylo to fakt dobré. Až na poslední dva knedlíky. Čepel příborového nože se obrátila do pravého úhlu. Majzlík s kladivem, sochařské dláto ani cirkulárku nikdo nezapůjčil. Nedojedeno se muselo vrátit kuchaři. Žehlení v podobě talířku se dvěma čerstvými knedlíky už bylo zbytečné, odmítl je i jedlík Habera. Nechť je toto výstrahou pro budoucí Kuličkovy nic netušící strávníky, jimž doporučujeme raději vepřo-chlebo-zelo, případně vepřovou se zelím a těstovinami.
Někdy po půlnoci Kuličkovi došla většina druhů kořalky, šláftruňky byly jen o jakémsi hruškovém tlamolepu. Srovnáme-li to s podobným děním v Kaká Areně na hřišti, U kamennných knedlíků (dříve v Kulička Areně) jsou na tom lépe, v kabinách totiž dochází fernet či becherovka už za denního světla. Stejně však, šéfe, pro další podobné akce měj zásob tuplovaně!
Josef Hrbek-Horváth – 10: Nemůže být člověkem z masa a kostí, spíše kyborgem či androidem ala Bishop z Vetřelců. Neúčinkuje na něj žádný alkohol. „Tři jsme se na něm vystřídali, abychom ho dostali do kolen, ale nešlo to,“ postěžoval si Okapník. Snad by na Pepu platila dietní sekaná k snídani…
Tomáš Rambousek-Rambo-Průjezďák I – 10: Nečerstvý, ale čerstvě. Pil všechno, co teklo, něco také vychrstl na ubrus, což mu zaručuje titul Zvrhávač roku. Za lečickými fotbalistkami chodil jako do harému sultána Su-lejmana a pak se zase vracel k sympatické přítelkyni.
Josef Smetana-Průjezďák II – 10: Nos mu ne a ne zesvětlat, a to ani vedle Světlany. Kávový rum je jeho pravé ořechové, půllitr zrovna tak nevysychal.
Kamil Rada-Střihavka – 10: Neupejpal se v ničem, každý panák představoval malou „mistrovku“. Neví, co je zvětralé pivo po dlouhém nenapití. Hrál si rovněž na novináře, a to zdařile.
Miroslav Střeleček-Čertík – 10: Vydržel toho dost, ale jestli to bylo na bednu v Magickém čísle, není schopen říci. Měl kliku, že ho vlídná paní Jana Hrbková-Váňová odvezla na Královky, měl štěstí, že se srážky se stromy i piruety v blátě obešly bez šrámů. Po dovrávorání k Požárům na něj z doubravy vybafla divoká prasata, došlo k blízkému setkání sto třináctého druhu. Čertíkovy výpary však chrochtavcům zamotaly hlavy, hlasité nadávky je odehnaly kamsi na Struha.
Václav Rákosník-Vyhlídka – 10: V obvyklé formě byl už na fotbale, v huťské kantýně na ní dále pracoval, takže U kamenných knedlíků měl před ostatními značný náskok. Jak známo, není žádná mlčenlivá puťka, dění v lokále osvěžoval svými bonmoty, které by za střízliva nevymyslel. Není známo, kam vedly jeho další kroky, ale doma se dostal do jisté prekérní situace – viz Výrok roku na jiném místě.
Libor Váňa-Libuna – 10: Výkonný sekretář KRKOS snáší koňské dávky a tak tomu bylo i při dokopné. Všimli jsme si, že mu v jednu chvíli na lavici poklesla hlava, ale za chvíli už se držel za ručičku s Okapníkem a Kojencem, taneční kreace zvládal. Doma nespal komplet oblečený, jen v tričku, které měl po celý den a večer na sobě.
Jan Hořák-Okapník – 9,5: Dvě strašlivé nálože rozmělnil krátkodobým požíváním nealko, což mu ubírá půl bodu z absolutní známky. Možná ho to zachránilo před koláči. Jinak křepčil na lavici, ošetřoval nebdělého Haberu a bonzoval na Kojence.
František Dědina-Kojenec – 9,5: Jeden z nejobávanějších konzumentů na horním i dolním toku Kocáby v ničem nezklamal, údajně však zápolil s dveřními zárubněmi i dveřmi samotnými. Neříkal, „napiš to na futro“, tam muselo jít o něco jiného.
Petr Štěpán-Bolek – 9: Byl u všeho důležitého. V Hutí šokoval: který moravský patriot do sebe lije božkovský rum a ve velkém? U Kuličky se pak odvázal a přece jen docházelo i na kapslovku se slivovicí.
Václav Dušák-Španěl – 9: Měl co dohánět, neboť na fotbale byl autem, doma pak musel zatápět, takže ke Kamenným knedlíkům přišel a hned byl vržen do vody. Lokal pivo a tullamorku a to, co potom jevil, rozhodně nebyla nečerstvost.
Zdeněk Houska-Rohlíček – 9: Ke kolujícím lahvím, klasickým panákům i sklenicím se měl, vždyť je spoluzakladatelem KRKOS. Jako vždy, úplně na šrot jsme ho nezastihli. Nehráli mu Kabáti, takže se skotačením to bylo slabší.
Tomáš Víšek-Habera – 6: Největší záhada! Pravděpodobně něco zkonzumoval, ale že by příliš a nesedlo mu to? Pojednou jsme se vrátili do totáče a tehdejšího TV pořadu Křeslo pro hosta. Habera si dal do uličky židli, uvelebil se na ní a pak už jen chybělo pronést: vážení soudruzi, vážené soudružky… Místo toho se inženýr a námořník v jedné osobě ocitl v limbu, marně ho křísil Okapník s Kojencem.
…
Nebylo příliš vidět na Petra Svobodu-Kozla, Martina Rákosníka mladšího, Jaroslava Zboženského-Čahouna mladšího, Františka Holce mladšího, seděli u vzdálenějších stolů. Trenéra Jiřího Hrbka-Hrubesche nejmenujeme, ten by se stejně k desítce neprokonzumoval. O Čahounovi šly zvěsti, že ještě měnil lokály a destinace a přivodil si 16 stehů na nejkulatější části těla. (msč)
A co na to: Jan Hořák
Opil jsem se dvakrát za večer!
Zahazoval šance na potkání, ovšem alespoň zlomek jich na podzim proměnil. JAN HOŘÁK-OKAPNÍK je správný kapitán, skutečný vůdce mužstva, organizátor konzumačních akcí a kdyby autor lečických textů nebyl ničema, k nynějším devíti gólům by Hořimu i jeho dva vynucené vlastence připočetl. Muž s číslem 55 navíc vylepšil fyzičku, nedělá koláče (probůh, je předseda KKK a snad zase brzy začne). Tohle zkrátka byla Okapníkova půlsezona.
Povedl se ti hattrick, další tři góly jsi zařídil, jako kapitán teď máš s Lečicí sérii šesti zápasů bez porážky v řadě, což je pro klub ve III. třídě historický úspěch. Chybí ti ještě něco k úplné spokojenosti?
Akorát ještě víc bodů, to je samozřejmý. Jinak nic.
Budeme-li hodnotit celý podzim, kdo ze spoluhráčů ti dělal největší radost?
Rambo. Ale nechci opomenout Pepu Smetanu, ten mě mile překvapil.
Zatraceně se vydařila i dokopná, až na jednu maličkost. Nemohl mít Kulička větší zásobu kořalky?
Já byl úplně spokojenej. V týdnu jsem za Kuličkou byl, kvůli domluvě, co všechno má objednat. Doporučil jsem mu hodně kávového rumu, ten teď hodně frčí. Dnes (tj. v neděli 17.11.) jsem byl u něj na obědě. Říkal, že byl hodně potěšen, nečekal, že v sobotu přijde tolik lidí. Chtěl bych ještě vydat jedno prohlášení. Vyskytly se pomlouvačné hlasy o Kaká Areně a Rohlíčkovi, já proto říkám, že veškerý zisk z kantýny na hřišti jde výhradně do pokladny Sokola a nikam jinam.
Jak ti bylo po návratu domů? Provětral jsi okap?
Já se opil dvakrát. V osm večer jsem zjistil, že mám dost, proto jsem nějakou dobu pil jenom sodovku. Pak jsem do toho zase vlítl a do dvou ráno jsem se stihl znovu opít. Ráno mi bylo dobře, koláče ani okapy se nekonaly, všechno jsem ustál. (msč)
Výroky večera
„Já jsem chytal olivu a všechno zvrhnul na ubrus.“ (Rambo poté, co ze stolu učinil brouzdaliště)
„19:31 hodin. Stále žvýkám Kuldův houskový knedlík.“(Střihavka napsal Čertíkovi do notesu. Není jasné, jak to myslel, snad se chtěl Čertíka u Kuličky zastat. Kamenné knedlíky se podávaly okolo půl páté.)
„Fandovi namlátily dveře od hajzlu.“ (Okapník, nebo sám Kojenec? Čmárání do Čertíkova notesu nelze rozluštit). „Pomóc, namlátíme těm dveřím.“ (pokračování, zřejmě z úst Okapníkových)
Výrok roku
„Není nad to po opici hledat zuby. Byl to boj, ale zvítězil jsem.“ (znění Vyhlídkovy SMS zprávy z nedělního dopoledne. Po návratu od Kuličky doma usnul na lavici, umělý chrup mu vypadl na linoleum a tam ho Vyhlídka nakopl kamsi pod stůl. Po dvou hodinách hledání ho tam vylovil, při vstávání se ještě hlavou praštil o desku.)
Fotogalerie zde>>