11. Velká Lečice - Kosova Hora
Vy ostudy, vy břídilové!
Po hrdinství v Kníně zase propadák - Popescu jako carský důstojník - Lanýž vzal všechno na sebe - Lamželezo Hoři - Lečický starosta raději utekl - Paní Kostečková okouzlila kabinu
Pánové, už si koledujeme o průser! Prohrát potřetí za sebou, počtvrté v posledních pěti zápasech je tristní. Dát regulérní gól vlastní nohou či hlavou ze hry už pro Lečici znamená neřešitelný problém. Považte, naposledy se to povedlo 2. října v Oborách z kopačky Popeskovy, šmudlu Hořiho otřenou o rameno frajera z Dalekých Dušníků nepočítat. Co je horší, fasujeme v kdysi nedobytné Kocába Areně dardy. Kamýk 1:4, o čtyři a víc gólů Lečice doma prdla naposledy 2. května 2009 s Vysokým Chlumcem (1:6). To se máme zachránit ve III. třídě?
LEČICE – KOSOVA HORA 0 : 4
Kocába Arena – To bylo keců, že Kosovku rozbijeme a závěr podzimu ve III. třídě zvládneme. „Není důležité, jestli zahrajeme bůhvíjak na krásu, tři body udělat musíme,“ děl před utkáním trenér Hrubesch. „My k vám přijeli připosraní. Že tady budeme bodovat, s tím jsme vůbec nepočítali,“ kápl božskou už za rozhodnutého stavu obrýlený vedoucí mužstva Kosovy Hory. Jejich mávač, který jako by z oka vypadl Janu Rumlovi, předsedovi někdejší Unie Svobody, mohutně přizvukoval. Nutno přiznat: oni nebyli žádnými chrty a bourači, oni nás se dvěma „baňatkami“ ve středu obrany a šikovnými mladíky okolo prachsprostě „přečůrali“. Jenže hrdinský, týden starý výkon v Novém Kníně, je už minulostí.
A zvláště když… Největší malér vznikl už před výkopem. Když službu konající Josef Smetana junior v kabině přikládal do kamen a vstával od nich zčervenalý v ksichtě, kdekdo konstatoval – je pouze rozhicovaný. Jenomže začal zápas a k zaregistrování byly Popeskovy nekoordinované pohyby, okopávání soupeře. Tvorba hry, již má Pepa v popisu práce, jaksi neexistovala (dál tento případ komentujeme na jiném místě). Trenér Hrubesch, občasný veterán všech konzumních a konzumačních aktivit v tomto kraji, uhodl, která bije, a udělal to nejrozumnější, co mohl, Popescu šel dolů. „Já to zavinil, já si to odskáču,“ se slzami v očích posmrkával u lajny Petr Dědina-Lanýž, šéf krámské Knihovny (zase čtěte o něco níže). Na každý pád šel Kozel Spytihněv z brány do pole, rukavice si navlékl rádoby hubeňour Pepa Hrbek snídající v den utkání nevýživnou půlku dalamánku s budapešťskou pomazánkou. „A kruci, já ani nevím, co to vlastně je,“ vyplašeně utrousil Pepa v narážce na hlasy, že by snad kilojouly nabouchané první jídlo za denního světla odflákl.
Bylo blbé, že v tu dobu už to měli hoši od Kocáby v podstatě spočítané. A kurva, nemuseli by, stačilo jen, kdyby Radim Sobotka po spolupráci s Hořim při jasné gólovce na malém vápně zasáhl balon kteroukoli ze svých čtyř končetin (třeba i tou pátou zakrnělou), takto padl na krovky jako obrácený brouk. Vést 1:0, třeba by se tenhle duel vyvíjel jinak! Taky se do vyložené příležitosti nachomýtl Libor Váňa, to, že daleko minul branku, svedl na břidlici a drn… Jelikož ovšem nefungovala spolupráce v naší defenzivě a ani „čaroděj“ Kozel Spytihněv v bráně nemohl nic dělat, fotbalově „nejvychcanější“ mančaft na Příbramsku vedl do poločasu čtyři nula.
O přestávce žádné hromy z naší kabiny neduněly, jen Václav Dvořák-Matějka přepustil místo nažhavenému Pištovi Hovancovi. Lečice vypadala na bránu „dolů“ o fous aktivněji, jedinou tutovku měl z naší strany na noze po celý zápas těžce odstřižený Jan Hořák-Ferda, ovšem to, jak minutu před koncem napálil a málem rozpůlil břevno, nesvedl by ani všežravý tyrannosaurus rex z Jurského parku nebo snad Terminátor Arnold Schwarzenegger… Smutným zjištěním byla skutečnost, že lečický starosta Jarda Kubíče proběhl kolem lajny k naší lavičce jako mladý svišť a hned zase prchal zpátky, neboť se dozvěděl, o kolik to prohráváme…
Svět se nezbořil, zjistili všichni lidé starající se o lečický fotbal při gurmánských hodech v naší prostorné šatně. „To to trvalo,“ vzkřikli hráči a členové realizačního týmu v okamžiku, kdy dovnitř vstoupila paní Jitka Kostečková, šarmantní maminka Lukáše a Martina, nosících stejné příjmení. To to trvalo, opakujme, neboť právě zde byli uvítáni i Tomáš Sobotka, energický tatínek Radimův, fotbalu nad jiné rozumějící starší pán, děda našeho čísla 16. Víme už svoje, o lečický fotbal je do budoucna postaráno… (msč)
Branky: 14. a 44. P. Růzha, 18. M. Moudrý, 34. Kutil. Rozhodčí: Veselý (Neumětely) 7. ŽK: Josef Smetana ml., L. Kostečka, R. Sobotka. Vrchní komisařka: Patricie Kozlová. Diváci: 50. Poločas: 0:4. Hráno 30.10. 2010.
Lečice: P. Svoboda 6 – Váňa 5, L. Kostečka 5,5, Prášil 5, Houska 5 – R. Sobotka 5,5, Josef Smetana ml. 4 (31. Josef Hrbek 5,5), M. Kostečka 6, Fr. Dědina 6,5, Dvořák 5 (46. Hovanec 6) – Jan Hořák 5. Trenér Jiří Hrbek-Hrubesch 7.
Lavička: - Chyběli: Jakub Hořák (trest + sexuální turistika), Víšek, Messi (zaměstnání), M. Rákosník st. (?).
Hráč utkání: František Dědina-Kojenec
Střelci Lečic: 9 – Jan Hořák, 2 – Jakub Hořák, Messi, Martin Rákosník st., Váňa, 1 – Josef Smetana ml.
Neprůstřelnost brankáře: P. Svoboda - 186 minut (do dalšího zápasu jde s 13 minutami), Josef Hrbek - 46 minut (do dalšího zápasu jde s 46 minutami).
(msč)